Grimselpass, Bernské Alpy, červen 2006 (lezení + turistika)
Grimselpass (2165 m) se nachází v sousedství známějšího Furkapassu (2436 m) v Bernských Alpách, jihovýchodně od Interlakenu. Prochází tudy hlavní silnice, podél které se směrem k Meiringenu nachází množství výborně odjištěných lezeckých cest. Od více než desetidélkových žulových ploten po jednodélkové vápencové cesty v okolí Meiringenu. Okolní třítisícovky rovněž lákají k turistice a zřejmě i náročnějšímu horskému lezení. Oblast je to skuteně krásná, s množstvím jezer, potoků a vodopádů. Však patří k nejdeštivějším ve Švýcarsku.
Vstříc lezení v této oblasti vyrážíme v sobotu ráno, 24. června 2006, v naprosto stejném složení jako loni do Rätikonu a na Matterhorn. Průvodce Jürg von Känel; Schweiz plaisir West; Filidor; ISBN 3-90 60 87-06-9, který jsme si pořídili v Mnichově, slibuje dost zábavy na celý týden.
Cesta v úmorném vedru příliš neutíká, byť to natahujeme po německých dálnicích až k Schaffhausenu. Šetříme totiž na švýcarské dálniční známce.
Hranice překračujeme překvapivě rychle. Tomáš má na sobě triko s logem Matterhornu (z loňska) a to celníka tak překvapí, že nás vpouští jen po letmém shlédnutí pasů a (trochu detailnější) prohlídce mé občanky (dočetl jsem se, že asi od května tohoto roku je možné jet do Schweizu jen na občanku, tak to odvážně testuju). Pro jistotu opět hlásíme, že projíždíme, tentokrát do Francie. Do Švýcarska se smí přivézt jídlo jen na osobu na den a my jsme samozřejmě zásobeni na 14 dní...
Po nedálničních silničkách se pleskáme Švýcarskem průměrnou rychlostí 50 km/h. Kupodivu bez problémů projíždíme Zurich (směr Luzern), osvěžujeme se v jezeru Vierwaldstätter See a za hustého lijáku dorážíme do Meiringenu. Najeto máme okolo 700 km, ale trvalo to 11 hodin.
Hned se vydáváme směrem na Grimsel do Innertkirchenu, kde je možné přespat v jednom ze tří kempů. Jedeme se podívat výše na staré nepoužívané tunýlky při silnici, které prý otrlejším k přespání stačí. No, je v nich vlhko, větrno, hlučno a byli bychom v nich dost nápadní. Navíc, jak později zjišťujeme, není při vydatnějším dešti vyloučeno zavalení kamením. Rozumnější je možná zabivakovat v lesíku u silnice, jak jsme to viděli u francouzských lezců. Zdá se, že Švýcaři už na to nejsou tak hákliví, jako kdysi. Ovšem my nakonec raději volíme kemp Grund v Innertkirchenu. Na osobu na noc vychází na necelých 11 franků. Teplá voda za frank. Klid a slušné zázemí za to stojí.
V neděli vyrážíme obhlídnout skály. Auta necháváme na parkovišti přímo pod hrází Räterichsbodensee (1767 m). K položeným plotnám oblasti Gerstenegg, sektoru Azalee Beach, je to pár minut chůze (směr Bächlital). Taková cvičná oblast, výborně odjištěná (tj. vynechávat nýty). Vedle sebe jsou zde napáskované většinou čtyřdélkové cesty (130 m) v obtížnosti od 3b po 6a+.
Gerstenegg, Azalee Beach.
Doktor s Petrem nastupují do Zizagutti (3b, 5c, 5c), Tomáš s Dášou do Nils Holgersohn (3c, 4b, 5a, 4a) a já s Luckou do Traverse stupid (5a, 5b, 5c, 5c). Lehčí délky se prostě jdou po hladké šikmé skále na tření bez držení, těžší už jsou dost náročné na nervy. Nějak se nedokážu svěřit jen nohám. Hlavně se to nechce zastavovat. Nejlepší je se dole pořádně rozběhnout a vyběhnout až nahoru. Poslední dvě délky naší cesty nám dávají řádně zabrat. Jsou v nich dva takové malé traverzy, kde je třeba to opravdu vykoumat. To se mi docela líbí. Kupodivu tak hned na úvod přelézáme nejtěžší cestu. Ovšem zabere nám to dost času, ostatní stihnou ještě cestu Härdöpfel (5a, 5b, 5c, 5b).
Lucka v cestě Traverse stupid (5c).
Pak se přesunujeme níže podél potoka do sektoru Crow (cestou přecházíme krásný odvážný kamenný mostík). Zde jsou dlouhé desetidélkové cesty (270 m) v obtížnosti okolo 5a. Rovněž výborně zajištěné. Nastupujeme do cesty Krümel (5a). Brzy však začíná pršet, a tak se vracíme. Odpoledne sprchne snad každý den… Nejdále se dostali kluci. Během chvilky vyběhli asi čtyři délky stylem sbírání hub. Tzn jít po šikmé plotně nahoru a občas se sehnout k nýtu a cvaknout do něj expresku. Tohle bylo zas moc lehké…
Víceméně prší celé odpoledne, tak to po krátkém čekání balíme a jedeme do kempu. Předpověď ze snow-forecast.com docela sedí celou naší dovolenou (mami mně jí poctivě smskuje).
V pondělí se vydáváme na průzkum další oblasti, Handegg. Stavíme na parkovišti u elektrárny nad Guttannenem a stoupáme strmou pěšinou bujnou vegetací ke skále Oelberg. Je to asi půl hodiny. Ještě je mlha, ale cesta Engeliweg (5b, 5a, 4b, 5a, 5b) vypadá suchá, tak se do ní dáváme. Ostatní se sice urputně připravovali na cestu Camälion (6b+), ale po tom dešti to zatím odložili. Mně přišel skok z 5c na 6b+ docela velký, tak jsem s Camälionem nějak nepočítal.
To bylo dobře, protože i ještě jemně navlhlý Engeliweg mi dává pěkně zabrat. Na začátku mi to párkrát podklouzne, a pak už mi to lezení na tření nervy nějak neberou. V poslední délce je první nýt ve vodě a druhý příliš vysoko, než abych se k němu po hladké šikmině odvážil. Ale šlo to, kluci i Dáša s Tomem to zvládli. Já ne. Když se nemám čeho držet rukama, nějak se mi to nelíbí.
Cesta pokračuje jako Siebenschläfer délkou za 6b, o což se kluci chvíli pokoušeli, ale nevykoumali to. Ale předběhli nás Francouzi, kteří to přelezli.
Zatímco já jsem psychicky zdeptán, ostatní opět nabrali sebevědomí. Vyjíždíme o něco výše na parkoviště u lanovky Gelmerbahn vedoucí na Gelmersee, údajně nejstrmější zubačka světa.
A vyrážíme do sektoru Fair Hands Line na cestu Mummery (6b+). Po dopolední zkušenosti si ani neberu lezení a jdu se s nima jen podívat.
Petr nastupuje do první délky za 6b+ a ladně zdolává úvod. Pak se ale zasekne v takovém sokolíku a ne a ne ho zdolat. Zkouší to tedy Doktor s naprosto shodným efektem. Tomáš, když to vidí, se raději rozhoduje pro cestu Fair Hands Line (6a) hned vedle. Již první délka (5b) mu ovšem dává řádně zabrat. To je ještě skála členitá. Druhá délka však vede plotnou za 6a-. V té se dlouho trápí, než to vzdá.
Tomáš s Dášou v cestě Fair Hands Line (6a).
Já s Luckou se vracíme zpět k autu a sjíždíme zase kousek níž k sektoru Bügeleisen. Zde se dáváme do stejnojmenné cesty (5a, 5a, 5c, 5c, 5c+). První dvě délky jsou krásné. Konečně chyty a trochu strmější pasáže. Závěr třetí délky však přináší opět to, co začínám nesnášet. Hladká docela strmá plotna. Dlouho se o to pokouším, až to nakonec obcházím zprava. Tam vede cesta Bresil s délkou za 6a, ale aspoň tam jsou malé chyty, to se dá. Lucka má podobné problémy a vzhledem k vyčerpání i pokročilé době to tam balíme a slaňujeme. To taky není zcela bez problémů, slaňuje se šikmo doleva 45 m a hrozí zaseknutí lana za malé borovice na skále. Navíc se pak musí kus slézt, ne zrovna příjemným terénem. No ale dobrý.
Lucka v cestě Bresil.
Ostatní, když zjistili, že plotnu 6a- nepřelezou, přejeli do sektoru Crow a zdolali tu desetidélkovou procházkovou (houbovou) cestu (dvě délky za 5a), čímž opět nabrali potřebné sebevědomí na Camälion (6b+).
Další den se s Luckou rozhodujeme pro turistický výlet spojený s obhlédnutím lezecké oblasti Bächlital. Především nás zaujal horský výstup na Diamantstock (3162 m), ostrý východní hřeben obtížnosti 4c s asi 14 délkami. To by se nám líbilo!
Ostatní se vydávají do oblasti Mittagfluh kousek nad Guttanenem, kde je několik dobře zajištěných desetidélkových cest (350 m) v obtížnostech 5a, 5b i 6b+, které by snad neměly být tak plotnovité.
Já s Luckou vyjíždíme opět k přehradě Räterichsbodensee, odkud se po turistické cestě vydáváme vzhůru údolím Bächlital k chatě Bächlitalhütte (2328 m). Není to až taková procházka pro děti, jak jsme se dočetli v informačním letáku. Místy leží docela dost sněhu a přechod po sněhových převějích a úzkých mostech nad jezerem pod chatou nás trochu překvapuje. Pro děti to je určitě až později v létě, když sníh roztaje.
Lucka na sněhovém mostu pod chatou.
U chaty jsme za dvě hodiny. Potkáváme jen chatára, všichni lezci (chata je zjevně hlavně pro ně) jsou někde nahoře ve skalách.
Trochu jsme na rozpacích, kde se nachází náš Diamantstock, protože průvodce se nějak zapomněl zmínit o nástupu k němu, ale podle mapy je to jasné. Musíme dále údolím směrem k ledovci. Kousek nad chatou ho spatříme v dáli na konci údolí. S tím jsme trochu nepočítali. Dvě hodiny na chatu a teď odhadem další dvě hodiny k nástupu, pak 5-6 h lezení a 4-5 h sestup k chatě, plus 2 h k autu, tj. asi 16 hodin. Museli bychom spát na chatě, jenže už máme zaplacený kemp. Navíc bychom ztratili další den přesunem, takže to vzdáváme.
Nad Bächlitalhütte, v pozadí na konci údolí nad ledovcem kýžený hřeben Diamantstocku.
Stoupáme alespoň k nástupu na Chlyne Diamantstock, což je necelou hodinu nad chatou. Pak se vracíme. Cestou vidíme lezce sestupující po ledovci z Diamantstocku a další lezce na Chlyne Diamantstocku.
Dle průvodce má být u chaty pláž (s palmami), tak se tam jdeme podívat. Skutečně je to příjemné místečko u jezírka, neroste tu však ani kosodřevina :-)
Zvolna se vracíme do údolí, spokojeni s pěkným výletem. Ještě se jedeme podívat autem na Grimselpass (2165 m). Je to pěkný výjezd okolo přehrady Grimselsee (1909 m), která má dvě hráze, mezi kterými se nachází na kopci vyhlídková restaurace. Stav vody je o dobrých dvacet metrů pod normálem a z vody tak vykukuje starý kamenný mostík z dob, kdy zde žádné jezero nebylo. Odpoledne zase trochu zaprší, ale jinak máme polojasno.
Středa. Po vydatném nočním dešti je dost mokro. Jedeme se podívat k přehradě Räterichsbodensee. Turistická cesta od hráze po druhé straně jezera, než vede silnice, je zavřená, asi kvůli sněhu. Chceme se dostat k oblasti Seeplaten nad jezerem, tak to zkoušíme z druhé strany, ale i tam je cesta zatarasená. Nedbáme toho a jdeme omrknout skály. Překvapivě je vše mokré.
Přesunujeme se tedy opět pod hráz do již známého sektoru Azalee Beach. S Luckou se dáváme do cesty Härdöpfel (5a, 5b, 5c, 5b). Zpočátku je to lehoučké, ale ve třetí délce se tuším u posledního nýtu dostávám do neřešitelné situace. Nademnou plotna zcela bez chytů a já se nemám odkud rozběhnout. Dlouho to řeším, i do toho nastupuju, ale zkrátka těm nohám nevěřím. Stydím se, když si musím vypomoci tím nýtem. Sice, když chvíli pozoruju okolo lezoucí mladé Švýcary, zjišťuju, že přidržování se expresky v nýtu je vůbec netrápí, ale mě to docela zkazí chuť do lezení. “Copa je to za lezení, když tu nejsou chyty?”
I Doktor mě podpoří tím, že v těch asi třech čtyřdélkových cestách, které vyběhli, udělal maximálně tři zajímavé kroky.
Lucka chce lézt, tak jí nechávám, ať si vytáhne Nils Holgersohn (3c, 4b, 5a, 4a). To je taková příjemná cesta. Pak už nás to nějak nebaví.
Musím smeknout před ostatníma, když je vidím přelézat kolmou hladinu s obtížností 6a+ v pravé části stěny.
Přes noc opět prší a ve čtvrtek ráno to vypadá zase na mokré skály. S Luckou chceme jít na výlet na nějakou blízkou třítisícovku. Nakonec se k nám kvůli počasí přidávají i ostatní a všichni odjíždíme do Gutannenu. Zde se však náhle Dáša s Petrem rozhodují, že půjdou lézt a odcházejí pryč. Tomáš odvlaje za nimi, a tak na výlet zbýváme jen já s Luckou a Doktor.
V plánu máme vyjít do sedla Furtwangsattel (2568 m) a odtud po hřebenu na vrchol Steinhüshorn (3124 m). Měla by tam být jakási neznačená pěšina. Guttannen je ve výšce pouhých 1057 m, tak se z něj zkoušíme dostat autem výš (nějaká cesta vede až do 1700 m). Vjezd je však povolen jen pro místní, tak musíme šlapat pěšky.
Rychle nabíráme výšku, jdeme poměrně nalehko. Za dvě a půl hodiny již svačíme pod sedlem. Cestou jsme potkali jen pasoucí se ovce a kozy. Ovce dokonce somrují o jídlo.
Ze sedla stoupáme po hřebenu, zpočátku po znatelné pěšině, později již spíše volně lezeme po lámavé skále. Po více než hodinovém celkem náročném výstupu dosahujeme předvrcholu Steinhüshornu, zřejmě výšky 2936 m. Pohled na Guttannen o 2000 metrů níže je celkem zajímavý (zvláště, když tam máme auto).
Předvrchol Steinhüshornu, počasí se horší.
Hřeben pokračuje dál, jenže nám se dost zhoršilo počasí a začíná pršet, tak to otáčíme a spěcháme zpět do sedla. Cestou docela zmokneme, i trochu zabouří. V sedle již neprší, ale zjišťujeme, že se Lucce rozpojila hůlka, kterou jsem jí nesl na baťohu a dvě třetiny vypadly. Bude si muset pořídit nové. No, stejně s nima byly jen samé problémy.
Dáša s Tomem a Petrem mezitím prozkoumali lezecké oblasti v okolí Meiringenu. Prý je tam spousta lezení...
Na pátek máme hlášeno krásné počasí, tak s Luckou plánujeme desetidélkovou cestu v oblasti Mittagfluh kousek nad Guttannenem. Ostatní mají opět zálusk na již několikrát zmiňovaný Camälion. Nakonec se však na Mittagfluhu setkáváme všichni, protože Camälion byl prý mokrý...
350 m vysoká stěna je vidět ze silnice. Když se přiblížíme, zjišťujeme, že vpodstatě čtyři cesty (z pěti) obsadil nějaký školní zájezd. Zbývá cesta Heidi mier weidi mier beidi (5c+), na kterou jsme původně měli s Luckou zálusk. Nejtěžší je hned druhá délka, což je příznivé. Ostatní jsou přesvědčeni (kromě Doktora), že školní zájezd v cestě hravě předlezou a chtějí se vydat do cest uprostřed stěny. Pak se jim to ale nějak rozleží v hlavě (Doktor je přesvědčí) a nakonec se rozhodují stejně jako my. Jsou rychlejší, tak je necháváme první. V druhé 5c+ délce se jim však vůbec nelíbí, dlouho tápou a oblézají to 5b variantou. My dole docela dlouho čekáme, ale nakonec, když to vidíme, se raději vydáváme do cesty zcela vlevo, Südkante 5a, ve které jsou lezci před námi už dobře v páté délce, takže nehrozí kolize. Cesta vede podél hrany a slibuje pěkné výhledy.
Südkante (5a).
Südkante (5a).
Převážně 4b a 4c délky představují jednoduché lezení či spíše pochod, protože stěna je krásně chytovatá. Ani 5a nepůsobí příliš obtíží, protože je čeho se držet. Rychle tak postupujeme nahoru a předlézáme kolegy. Asi za tři a půl hodiny jsme na vrcholu, kde doháníme školní zájezd. Dlouho se tam nepoflakujeme a slaňujeme zase dolů. Za námi se totiž slaňáky docela ucpou těma školákama. Většinu můžeme díky našim půlkám slanit přes dvě délky, takže to jde rychle a za dvě hodiny už se opalujeme pod stěnou. Ostatní se tam zdržují o něco déle.
Tak to bylo příjemné zakončení našeho pobytu pod Grimselpassem. Další den opouštíme tuto oblast a vydáváme se vstříc Eigeru.
Užitečné odkazy:
http://www.horyinfo.cz/ - Žula Grimselpass, velmi pěkný článek Jirky Vodsloně (česky)
http://www.alpenregion.ch/ - Turistické informace o regionu (něm., franc., angl.)
http://www.snow-forecast.com - informace o počasí (Meiringen), vřele doporučuji (anglicky)