Inline Fläming skate, Německo (Braniborsko)

září 2020

Moje Google mapa s vyznačením trasy


Fläming skate jsou kultovní inline okruhy jižně od Berlína, pověstné kvalitou povrchu a délkou. Vždy jsem se sem chtěl podívat, bohužel pro nás z Plzně jsou trochu z ruky, cestuje-li člověk po zemi. Ovšem letadlem je to jen hodinka a čtvrt. A tak s Martinem letíme.

Přistáváme na travnatém letišti Reinsdorf, využívaném akrobatickými letadly. Je přímo u značeného skate okruhu RK1, který má přes 90 kilometrů. Tolik dnes ale nestihneme, dopoledne jsme ještě museli do práce, tak jsme tu až na oběd.

Z letiště jedeme rovnou na bruslích. Na okruhu (RK1, RK6) je v těchto místech výborný hladký asfalt, na kterém to příjemně frčí. Mírně z kopce jsme za chvíli v Körbitzu a všímáme si místní písčité půdy a zavlažovacích pojízdných ramen na polích. Krajinově zatím nic moc, všude rovina, samá pole, jen občas hezká vesnička, cihlové domky i kostely. Úplně jiné Německo, než na jaké jsme zvyklí od nás z Bavorska. Všude liduprázdno, ani žádné hospody či obchody, jen občas na stezce nějaký cyklista a všehovšudy za celý den asi 5 bruslařů.

Před vsí Oehna je koupaliště, ale už je po sezoně, zavřené. Občas u stezky odpočívadlo. Nabíráme směr sever. Všude tady mají plno větrných elektráren a v Dennewitz dokonce i starý větrný mlýn. Zajíždíme do vsi (stezka většinou vesnice obchází za humny), jestli není otevřená hospoda, ale není, nikde nikdo. No jo, všední den.

Absolvujeme stoupání u Niedergörsdorfu (opačným směrem by to byl náročný sjezd). Začínají lesy a je to tedy veselejší svezení. Stezka je precizně udělaná, žádné hrboly, vypadá to že chvíli jedeme po bývalé železnici. Překonáváme světelnou křižovatku a objíždíme severem město Jüterbog. Začínáme mít hlad, tak hledáme, až v Kloster Zinna na návsi konečně nacházíme restauraci, kde dáváme pivko a polévku. Začíná nás tlačit čas, tak původně plánovaný 74 km okruh (spojení RK6 a RK4) trochu zkracujeme. Z Fröhden stále po RK4 na Bochow, kde se opět napojujeme na stezku, kterou jsme přijeli.

Zároveň to ženeme, většinou vlaju za Martinem a snažím se ho nezdržovat, v kopcích na krev a tak. Takže ke konci už jsem úplně mrtvej a závěr se sotva vleču. Ale dojíždíme včas, stíháme i nealko pivko na letišti. Máme pěkných 68 km za 3:50 čisté jízdy, paráda.