Dolomity
Čtvrtek 21.6.2007
|
den |
místo |
mezi km |
km |
skuteč. km |
výška |
poznámky |
|
|
Misurina |
6 |
313 |
352,87 |
1755 |
kemp |
|
6 |
Tre Cime |
9 |
322 |
|
2320 |
chata Auronzo |
|
|
Misurina |
9 |
331 |
|
1755 |
|
|
|
Vecchia |
2 |
333 |
|
1647 |
|
|
|
Passo Tre Croci |
4 |
337 |
|
1809 |
|
|
|
Cortina |
7 |
344 |
|
1210 |
|
|
|
Passo Di Falzarego |
16 |
360 |
|
2117 |
|
|
|
Andráz |
9 |
369 |
|
1421 |
|
|
|
Arabba |
11 |
380 |
|
1602 |
|
|
|
P. di Campolongo |
4 |
384 |
|
1875 |
|
|
|
Corvara |
7 |
391 |
434,75 |
1511 |
kemp |
|
datum |
letos ujeto |
čas |
rychlost |
max |
dnes ujeto |
počasí |
trasa |
|
21.6.2007 |
1461,6 |
6:00:57 |
13,6 |
86,9 |
81,88 |
celý den dost mraků, ale prokličkovali jsme bez deště |
Misurina - Rif. Auronzo (Tre Cime) - Misurina - Passo Tre Croci - Cortina - Passo di Falzarego - Arabba - Passo di Campologno - Corvara (kemp) |
Moje Google mapa s vyznačením trasy
Se snídaní nám pomáhá pěnkava, která si neohroženě napochodovala do předsíňky našeho stanu. V osm hodin již nalehko stoupáme po silnici na Tre Cime. V ranním chládku, sami, s krásnými výhledy na hory vystupující z mraků, to jde docela dobře. Po 7 kilometrech, 600 výškových metrech a 50 minutách jsme u Rif. Auronzo (2320 m).
Stoupání na Rif. Auronzo, za ní dvě ze tří Cim.
Cimy se nám začínají schovávat v mracích. Po krátkém odpočinku to otáčíme zpět dolů. To je hukot. Dostávám z toho 87 km/h.
V kempu sbalíme stan a vyrážíme. Ještě u jezera v Misurině dokupujeme máslo a marmeládu. S chlebem je to v Itálii horší, mají jen něco jako bagety nebo nějaký německý balený.
Nejprve kousek sjíždíme, a pak začínáme stoupat na Passo Tre Croci (1809 m). Cestou se snažím vyštelovat přehazovačku, ale nějak mi to stále nejde (až doma mi praskne lanko a po jeho výměně veškeré problémy zmizí).
V sedle jsme za chvíli. Následuje dlouhý sjezd do Cortiny (1210 m). Tam jsme v 11:30, takže ještě stihnem nakoupit. Bylo to ale s chlupem.
Hledáme obchod, což se nám nakonec daří přímo v centru. Místo chleba tedy kupujeme bagety a ještě nějaké ovoce.
Znovu stoupáme, směr Passo di Falzarego (2117 m). Únava se dostavuje. Jako na potvoru však žádné odpočívadlo. U cesty jsou jen takové plácky, vždy s popelnicí, ale bez laviček. Později zjistíme, že máme opravdu smůlu, protože jinak je v Itálii, stejně jako v Rakousku, množství odpočívadel s lavičkami a často i s vodou (v Čechách v současnosti naprosto nevídaná věc).
Nakonec obědváme bagetu s paštikou ve stoje...
Stále stoupáme a kocháme se krajinou. Vpravo se zvedají stěny masívu Tofany, vlevo z lesa vykukuje pět skalních věží Cinque Torri. Občas nás předjede cyklista na nějaké úžasné silničce a samozřejmě plno motorkářů.
Stoupání na Passo Falzarego, vzadu Cinque Torri.
Obloha je zatažená, ale déšť se nám zatím vyhýbá.
V sedle jsme před třetí hodinou. Je zde plno lidí.
Už se těším na sjezd. Přioblékáme se a svištíme dolů. Vlevo od nás nad horami pěkně bouří, ale na nás spadne jen pár kapek.
Dole jedeme směrem na Arabbu a k mému údivu je to víceméně po rovině po silnici zařízlé v úbočí poměrně vysoko nad údolím.
V Arabbě už toho má Lucka celkem dost. Naštěstí se blížíme našemu plánovanému noclehu. Dnes už jen jedno malé sedýlko.
V lyžařském středisku Arabba pod masívem Selly chvíli odpočíváme, doplňujeme vodu, a pak se vydáváme opět do kopce na Passo di Campologno.
Je to jen 200 výškových metrů, tak to máme rychle za sebou. Opět se ocitáme v německy mluvící oblasti Südtirol.
Sjíždíme do Corvary (Kurfar). Zde si kupujeme šátečky a hlavně pro mě pivo, abych měl do kempu. Bez toho se to nedá.
Kemp v Corvaře je opravdu luxusní a není drahý (15,5 € za oba). Pro vstup do umývárky máme čipové karty apod. V tomhle kempu taky potkáváme zajímavé týpky. To, že si na obytných vozech lidé s sebou vozí kola je normální. Když si vezou motorku, je to celkem běžné. Ale tihle si za obytným vozem vezou vlek a na něm osobní auto. To už se těžko chápe.
Bez komentáře.
V posledních dnech máme pořád hlad a přestože stále jíme, nemůžeme ho nějak ukojit. I nyní dlouze vyvařujeme z našich zásob. A žádné náhražky. Pěkně polévka, knedlíky s konzervou, bageta. Tak snad do rána vydržíme.
Večer trochu prší, to už nám ale nevadí. Je zázrak, že jsme dneska na kolech schytali jen pár kapek.
Pátek 22.6.2007
|
den |
místo |
mezi km |
km |
skuteč. km |
výška |
poznámky |
|
|
Corvara |
7 |
391 |
434,75 |
1511 |
kemp |
|
7 |
Grödner Joch |
10 |
401 |
|
2137 |
|
|
|
Miramonti |
6 |
407 |
|
1900 |
|
|
|
Sellajoch |
6 |
413 |
|
2244 |
|
|
|
Canazei |
12 |
425 |
|
1463 |
|
|
|
Mazzin |
8 |
433 |
|
1379 |
|
|
|
Moena |
8 |
441 |
|
1184 |
|
|
|
Predazzo |
9 |
450 |
|
1013 |
|
|
|
Cavalese |
12 |
462 |
|
996 |
|
|
|
Capriana |
11 |
473 |
525,78 |
990 |
tábořiště |
|
datum |
letos ujeto |
čas |
rychlost |
max |
dnes ujeto |
počasí |
trasa |
|
22.6.2007 |
1552,6 |
5:34:10 |
16,3 |
64 |
91,03 |
ráno sluníčko, ale mraky, ty i přes den, ale ani kapka, až večer trochu déšť |
Corvara - Passo Gardena (Grödner) - Passo Sella - Canezai - Capriana (les) |
Moje Google mapa s vyznačením trasy
Abych trochu osvětlil vedení naší trasy. Chceme si objet (resp. téměř objet) masív Selly. Baví nás ty sedla a prý je to tu hezké.
Takže ráno, za krásného počasí, opět jako vždy balíme všechny věci na kola a vydáváme se dál. Už je to rutina. Z kempu vyráží rovněž cyklisté, ale na silničkách. Blázny s plnou bagáží, jako jsme my, tady v horách potkáváme jen velmi zřídka.
Nohám se po ránu do vršku trochu nechce. Nicméně Passo Gardena (Grödner Joch) není nějak zvlášť obtížné a navíc nás žene vědomí, že už jen dva kopečky a pojedeme dolů až na Lago di Garda.
V sedle jsme před jedenáctou. Následuje krátký sjezd, při kterém potkáváme strašně cyklistů. Silnice vede traverzem těsně pod skalami Selly.
Passo Gardena (Grödner Joch) a masív Selly.
A je tu poslední dolomitské sedlo, Passo Sella (2244 m), údajně jedno z nejhezčích. No, mám jiný vkus. Nejprve míjíme stroje těžící štěrk (tady stačí naložit a odvézt, ze skal se to sype samo, velikost zrna navolíte vzdáleností od skály). Dále nás svým zápachem potrápí nový asfaltový povrch. Do toho obrovský provoz, je to jedna velká přehlídka motorek a nadupaných aut. Vidím tady italské sporťáky, které znám jen z obrázků, např. kolonu vozů Ferrari.
No a korunu tomu nasazuje silný protivítr. Dole to štvalo hlavně mě, ale tady to fyzicky a hlavně psychicky ničí Lucku.
Těsně před sedlem nám vítr žene písek do očí, strhává nás z kol a vůbec nechce, abychom se dostali nahoru.
Konečně jsme nahoře. Je tady plno lidí, hlavně motorkářů. Jedni nás ochotně fotí s pozadím zaledněné Marmolady. Na fotce máme, jak je zvykem, uříznuté nohy, takže to o kousek níže přeci jen dám raději samospouští.
Pod sedlem Sella, v pozadí Marmolada.
Sjezd je opět hodně dlouhý. Opět se ocitáme v italské Itálii. V Canezai jsme opět chytli siestu, tak jedeme dál o hladu. Na silnici přibývá provoz. Až tuším v Mazzinu zastavujeme na velmi pěkném místě s množstvím stolků. Asi velkokapacitní odpočívadlo. I voda zde je, nic nám tedy nechybí k tomu si pěkně uvařit obídek. Komplikuje nám to jen silný vítr. Těstoviny a ještě jednou těstoviny (byl hlad).
Dále jedeme opět po silnici, již to tolik neklesá. Chvíli se chytáme i cyklostezky, kterou jsem vytušil a objevil, bohužel ta zase končí tuším v Pozze.
Na silnici je zde již velmi silný provoz, navíc nás trápí protivítr. Tak se dostáváme do Predazza. Už je po 15. hodině, můžeme tedy nakoupit. Chleba (tedy něco na ten způsob), sýr, sušenky, pivo, ovoce.
Dále jedeme po vedlejší silnici, opět traverzem nad údolím stále ve výšce 1000 m n. m. přes krásná historická městečka Tésero a Cavalese. Hlavní silnice vede dole v údolí.
Pak sjíždíme do údolí a pokračujeme okolo jezera Stramentizzo (trochu smrduté bahnité, koupání jsem zavrhl) směrem na Caprianu.
Nad jezerem Stramentizzo.
Jedná se o úžasnou silničku zařízlou ve svahu nad hlubokým údolím. Vpravo se zvedá zalesněný svah, patřící do Südtirolu, někde tam nahoře je vesnice Altrei. Přemýšlím o historii těchto míst. Jak to asi vnímají místní lidé?
Hledáme místo k přespání. Zastavujeme na takovém krásném odpočívadle, kterých je tu spousta. Tady by se to spalo. Ale samozřejmě se to nesmí.
Prudké svahy stále neposkytují příležitost, leda že bychom spali v závěsných lehátkách.
Až mezi Caprianou a Graunem nacházíme dobré místo na nepoužívané lesní cestě (jinde je moc strmý svah) a již za deště a šera stavíme stan.
Místo sprchy chci využít deště, ale zase tak moc neprší. Vaříme, jíme, spíme.
Ráno u Capriany je hezky, jen Lucku zlobí zub.
1. Grossglockner Hochalpenstrasse
2. Přejezd do Dolomit přes Staller Sattel
3. Dolomity