zde verze pro tisk

Lago di Garda

Sobota 23.6.2007

den

místo

mezi km

km

skuteč. km

výška

poznámky

 

Capriana

11

473

525,78

990

tábořiště

8

Trento

36

509

 

194

civilizace

 

Terlago

7

516

 

560

 

 

Vezzano

7

523

 

393

 

 

Dro

15

538

 

123

 

 

Arco

6

544

 

85

 

 

Riva

6

550

613,52

66

kemp, koupání

 

datum

letos ujeto

čas

rychlost

max

dnes ujeto

počasí

trasa

23.6.2007

1640,4

4:46:33

18,4

65,6

87,74

celý den hezky, sluníčko, odpoledne silný vichr proti, trochu mraky

Capriana - Lavis - Trento - Terlago -Vezzano - Riva (Lago di Garda) (kemp)


Moje Google mapa s vyznačením trasy

Údolí Val di Cembra u vsi Grauno je po ránu opravdu úchvatné. Zalesněné svahy okolních kopců jsou občas doplněny vesničkou vystavěnou v příkrém terénu. Nesmí chybět kostelík, jehož věž se blýská v ranním sluníčku.


Val di Cembra u vsi Grauno.

Cesta příjemně a rychle ubíhá. Stále mírně klesáme. Zalesněné svahy přecházejí postupně ve vinařské. Šedivé oprýskané domy naznačují, že už jsme opravdu v Itálii. Omítka může být opadaná, okenice ztrouchnivělé, ale chodník před domem musí být zametený. To je zřejmě politika italských hospodyň...

Silnice je málo frekventovaná. Občas potkáme cyklisty na silničkách stoupající proti nám.

Na závěr prudce ztrácíme výšku a sjíždíme do Lavisu, který se nachází v údolí s hlavní dopravní tepnou na Brenner. Řádně se oteplilo.

Nakupujeme chleba, máslo a marmeládu a vydáváme se hledat cyklostezku. Silnice je totiž zcela nepoužitelná, vzhledem k nepřetržité koloně aut.

Cyklostezku nacházíme rychle a vydáváme se po ní směr Trento. Jde opět o cyklodálnici – samostatnou asfaltovou komunikaci – podél řeky Adige a tedy často i podél dálnice. Doplňujeme vodu, která zde teče neobvykle teplá (jaký rozdíl proti horám).

Před Trentem cyklostezku opouštíme a odbočujeme doprava na silnici na Rivu. To je ovšem fatální chyba. Jedná se o velmi frekventovanou čtyřproudou silnici, navíc právě přestavovanou a vedoucí po úvodním stoupání dlouhými tunely. Lepší by to určitě bylo jet po cyklostezce až do Rovereta, a pak to vzít do Rivy přes Mori.

Silnice je ve výstavbě, tunely ještě nejsou zcela dokončené. V našem směru je tak doprava vedena v obou pruzích po staré silnici kolem skály a v protisměru již dostavěným tunelem. Bohužel za chvíli se dostáváme do opačné situace. Naším směrem 850 metrů dlouhý tunel, protisměr je obousměrně okolo skály. Zpátky nemůžeme a do tunelu se nám nechce. Možná až to tu dostaví a veškerý provoz bude veden jen tunely, tak zde zbude volná původní silnice okolo skály, využitelná pro cyklisty. Ale teď je to velmi nepříjemná situace. Alespoň že je zrovna jeden pruh v tunelu uzavřený, můžeme ho použít.

Zapínáme blikačku, zatínáme zuby a jak nejrychleji to jde stoupáme dlouhým tunelem vzhůru. Je to nekonečné. V tunelu je vedro, smrad, no hrůza.

Konečně jsme venku. Naštěstí je zde hned sjezd (resp. výjezd) do vsi Cadine. Právě včas, dále ta silnice vypadá už jako dálnice.

Chvilku si užíváme klidné původní staré silnice a dále pokračujeme po vedlejších cestách přes Terlago, Covelo (zde si dáváme k obědu chléb a sýr) a Ciago (voda) a sjíždíme do Vezzana. Dále rychle dolů po hlavní přes Toblino, a pak po krásné cyklostezce až do vsi Pietramurata. Tady již proti fouká opravdu silný vichr.

Necháváme se navigovat směrovkami “MTB”, což je ovšem chyba. Nejde o klasickou cyklostezku. Asfalt přechází ve štěrk a ten se rychle mění v kamenitou stezku. Nalehko by to byl náročný technický úsek, s bagáží se jedná o několik kilometrů pěšího tlačení kola.


MTB cyklostezka.

Závěr do Dro již je opět po asfaltu. Z Dro nás vedu zcela intuitivně a docela dobře po silničkách podél hlavní. Až po nějaké chvíli se napojujeme opět na super cyklostezku směr Arco. Chtělo by to trochu zapracovat na tom značení, chlapci.

V Arcu nás to vyhazuje pod hradem na silnici. Ale kudy sakra dál. Pátrám v paměti, jak jsme to tu tenkrát jeli. Problém je, že jsme tenkrát bloudili. Jedna varianta je správná a jedna špatná. Která je která. Značení nevidím žádné. Tak odkud jezdí nejvíc cyklistů?

Nakonec je správná ta jednodušší. Stále rovně podél řeky. Za chvíli jsme opět na cyklodálnici z Arca do Rivy.

Ženeme to a všechny předjíždíme. Někteří lidé se teda umí postavit, pěkně doprostřed cesty...

Už toho mám plné zuby. Ten protivítr mě ničí.

A jsme u jezera. I když Lago di Garda vypadá spíše jako moře, zvláště teď, když jsou zde místy metrové vlny. Kam až oko dohlédne se prohání windsurfy.


Lago di Garda, Riva.

V Rivě na jisto zajíždíme do našeho známého kempu Bavaria a ubytováváme se. Ceny zde kopírují obrovský turistický ruch, za noc za oba dáme 25 €.

Koupeme se ve vlnách, jdeme se projít do města, k večeři si dáváme pizzu a nakupujeme různé dobroty. Prostě si to tu užíváme.

Neděle 24.6.2007

den

místo

mezi km

km

skuteč. km

výška

poznámky

9

Riva

0

550

643,28

66

kemp, koupání

 

datum

letos ujeto

čas

rychlost

max

dnes ujeto

počasí

trasa

24.6.2007

1670,1

2:26:52

12,2

54,1

29,76

polojasno, odpoledne opět silný vichr, teplo

Riva - Pregasina - Riva - Torbole - Nago - Riva (kemp)


Moje Google mapa s vyznačením trasy

Garda. Dopoledne se koupeme v Rivě hned u kempu. Voda je bez jediné vlnky, jako u rybníka. Z plovoucích plošin se dá dobře skákat.

Po lehkém obědě už nás nebaví nicnedělání a vyrážíme na pohodovou vyjížďku po naší oblíbené staré cestě z Rivy do Pregasiny. Ta je vytesaná ve skále nad jezerem a prochází množstvím tunelů. Je to opravdu zážitek, historie z ní přímo čiší.


Cesta do Pregasiny, v pozadí Riva.

Už opět začíná foukat a na jezeře narůstá počet plachet. Dokonce se tu asi jedou nějaké závody, uprostřed se za sebou točí desítky plachetnic.

S četnými zastávkami vyjíždíme až k tunelu u Pregasiny (409 m). Tady to otáčíme a svištíme zase zpět dolů.

Domlouváme se s Luci tetou Petrou a s Vencou, kteří jsou shodou okolností zrovna taky někde tady, že zajdem spolu na večeři. A tak jedeme přes Rivu do Torbole. Cestou sháníme ionťák - koncentrát, který nám došel. Ve městě bikerů by to neměl být problém.

Ale ouha. Procházíme všechny cyklo prodejny v Rivě i Torbole, ale mají jen nějaké výživové preparáty, obyčejný ionťák ne.

Koupeme se v Torbole, ale je to o dost horší než v Rivě. Jo, všude je tady i v Rivě strašně lidí a na silnicích nepřetržitý proud aut a kolona až do Naga.

Pak vyjíždíme po staré cestě do Naga, kde máme sraz s tetou Petrou a s Vencou. Nějaký Němec se mě ptá na cestu. Je celý rudý, jak se vařil v koloně v autě, a děsně vzteklý, že nevím. Já bych možná věděl, ale ti Němci strašně komolí italské názvy, to je pak těžké. To i Lago di Garda zní úplně jinak...

K večeři jdeme všichni společně na pizzu a dlouze rozprávíme. Naše cesta zdá se není pro ostatní lidi snadno pochopitelná...

Pondělí 25.6.2007

den

místo

mezi km

km

skuteč. km

výška

poznámky

9

Riva

0

550

643,28

66

kemp, koupání

10

Tenno

6

556

570

koupání

 

Passo Ballino

6

562

 

763

 

 

Fiavé

4

566

 

657

 

 

Arche

10

576

 

398

 

 

Molveno

16

592

 

822

koupání

 

Andalo

4

596

 

1041

 

 

Mezzolombardo

8

604

 

230

 

 

Sarnónico

40

644

743,29

1000

kemp

 

datum

letos ujeto

čas

rychlost

max

dnes ujeto

počasí

trasa

25.6.2007

1770,1

6:55:00

14,5

68,7

100,01

skoro jasno až polojasno, nad horami mraky, vedro

Riva - Tenno - Passo Ballino - Ponte Arche - Molveno - Andalo - Táio - Dermulo - Sarnónico (kemp)


Moje Google mapa s vyznačením trasy

Ráno opět balíme svých pět švestek a opouštíme Lago di Garda. V Rivě ještě sháníme ten ionťák. Nakonec zkoušíme supermarket, že vezmeme aspoň šťávu. Tu prý nemají, ale mají ionťák. Sice jen v prášku, který houby vydrží, ale aspoň něco. Prý na 5 litrů, za 8 € (u nás se dá koupit za tři stovky na 50 litrů). Dáváme si zhruba 3x nižší koncentraci, tak s tím snad chvilku vydržíme.

To, že na vodu se jet nedá, už jsem při svých cyklodobrodružstvích zjistil dávno. Kdo tomu nevěří, ať si zkusí dát pár dní v horku každý den 200 km. Já to zkusil, je to fakt zážitek. Znovu už bych to prožít nechtěl.

Stoupáme od Gardy směr Tenno. Je vedro, jde to ztěžka. A to nevíme, kolik stoupání nás dnes ještě čeká.

Lago di Tenno má úžasně modrou barvu, jako by bylo plné modré skalice. Koupeme se a osvěženi již veseleji stoupáme dále do sedla Ballino (750 m). Kousek za ním zastavujeme na jednom z četných odpočívadel a obědváme tradiční chleba se sýrem.

Následuje nečekaně dlouhý sjezd, z kterého ovšem radost nemáme. Opět jsme ztratili většinu pracně nastoupané výšky. Ponte Arche je tajemná vesnice, na kterou ukazují cedule již od Gardy. Nachází se u řeky Sarca, odhadem tak ve 300 m n. m.

Znovu stoupání, znovu vedro. Tentokrát mi přijde, že stoupáme nekonečně dlouho. Směr Lago di Molveno.

V San Lorenzu je tunel, ale dá se krásně objet po staré cestě - moc pěkné, s výhledy do údolí.

Pak už je to pohoda až na Molveno (864 m). Trochu se zatáhlo a rozhodně už není vedro, ale přesto se koupeme v jezeře ve studené vodě, abychom smyli pot. Počítáme s tím, že za chvíli někde zastavíme na přespání, proto i doplňujeme vodu.


Molveno, v pozadí Brenta.

Kousek výše se dostáváme do lyžařského střediska Andalo (1041 m), kde dokupujeme potraviny. V místním supermarketu mají dle Luci zatím největší výběr, dokonce i müsli tyčky mají a něco jako normální chleba.

Krizi jsme zažehnali, je teprve 16:30, a tak se rozhodujeme pokračovat. Z Andala nás čeká dlouhatánský sjezd do údolí k Mezzolombardu (cca 250 m n. m.).

Dole vede šíleně frekventovaná silnice. My využíváme staré silnice, vedoucí podél ní. Tady to není špatné, bohužel po pár kilometrech se opět chtě nechtě dostáváme na tu hlavní. Přes Táio jedeme chvíli opět po vedlejší a zase kus po hlavní. Je to tu jedno velké staveniště.

V Dermulu je ukazatel na kemp (13 km). Bereme to jako nouzovou variantu. Chtěli bychom zabivakovat někde u jezera Lago di Santa Giustina. To je však polovypuštěné, okolo všude ovocné sady, špatný přístup k vodě a žádné vhodné místo, tak se rozhodujeme pro kemp. Však to není daleko.

Jaká mýlka. Silnice stále stoupá a stoupá. Kilometrově to není daleko, ale to jsme nevěděli, že musíme nastoupat zase do 1000 metrů nad mořem.

Silnice je celkem frekventovaná a auta zde hlavně nějak hodně smrdí. Dostavuje se skutečně krize. Počítám každý metr na tachometru, ale stále se nemůžeme přiblížit.

Okolí začíná být přívětivější, lesy, dalo by se stanovat, ale jsme hodně zpocení a chceme sprchu. A tak šlapeme dál.

Nakonec dorážíme do kempu v Sarnónicu v osm večer. Kemp v tomto zapadákově je neobvykle luxusní, i s bazénem, slečna v recepci je velmi příjemná a zřejmě její matka si při zaznění mého příjmení vzpomene na našeho prezidenta. Italsky se mě ptá, zda si to myslí správně, kupodivu jí rozumím. Přitakávám a dostávám za to extra cenu, jen 12 € (místo asi 22 €) za nás oba. To je poprvé, co mi moje příjmení přineslo viditelný užitek.

Večer dlouze vaříme, při čemž nám dochází bomba (samozřejmě máme ještě jednu). To byla sakra výdrž.

Byl to dlouhý den. 100 km, převýšení 3x 700 metrů.

V noci často prší, stanem nám cloumají poryvy větru. Pořád bimbá zvon, kránu šíleně řvou ptáci, načež začíná jezdit po nedalekém poli traktor. Taková venkovská idylka. Ještě že jsme byli tak unavení.


0. Alpy na kole - úvod

1. Grossglockner Hochalpenstrasse

2. Přejezd do Dolomit přes Staller Sattel

3. Dolomity

4. Lago di Garda

5. Přes Timmelsjoch z Itálie do Rakouska

6. Inntal