zde verze pro tisk

Matterhorn (4478 m)

Lion (italská normálka, JZ hřeben, AD, III) (bez fixních lan IV) -> Hörnligrat (švýcarská normálka, SV hřeben, AD, III) (bez fixních lan IV+)

29. 7. - 1. 8. 2012

Matterhorn není třeba představovat. My jsme se o něj již jednou pokoušeli, v roce 2005 hřebenem Hörnligrat. Tehdy nás sněžení zahnalo od Solvayky zpět dolů. Vrátit se na místo činu jsme plánovali již dlouho, ale mě od realizace odrazovala pověstná tlačenice lidí na tomto populárním kopci. Lucka si jej však nakonec prosadila (my kohouti jsme malí páni, jitřenka řídí kokrhání).

VIDEO z této akce

Moje Google mapa s vyznačením trasy


V mapě je vyznačena výstupová/sestupová trasa. Zeleně v neděli na chatu Rifugio Teodulo (taxi/lanovka/pěšky), modře v pondělí na Liongrat na chatu Carrel, oranžově úterní výstup hřebenem Lion na italský a švýcarský vrchol Matterhornu a sestup hřebenem Hörnli k bivaku Solvay (neplánované nocoviště), žlutě středeční sestup Hörnligratem dolů na Schwarzsee, lanovkou do Zermattu a taxi zpět k autu do Täsche.

Zmíněnou tlačenici lidí jsme se snažili eliminovat naplánováním výstupu mimo víkend a navíc z italské strany hřebenem Lion. Že bychom z toho mohli udělat přechod, tedy sestoupit švýcarským Hörnligratem, se nějak nabízelo samo. Sice se nám to tím trochu logisticky zkomplikovalo, ale za tu zábavu to stálo.

Po několikatýdenním čekání na počasí konečně v sestavě Lucka, Doktor, Kamil a já vyrážíme v sobotu kvečeru z Plzně (kvůli správnému načasování počasí jsme ještě na poslední chvíli o den posunovali odjezd). Cesta přes Německo a Švýcarsko (Rozvadov, Nürnberg, Heilbronn, Stuttgart, Zürich, Luzern, Grimselpass, Brig až do Täsche) proběhne bez problémů, s přespáním v Německu u dálnice. V Täschi jsem si předem na internetu vytipoval nejlevnější parkování u Taxi Schaller, za pouhých 5 CHF na den. Jejich taxi nás navíc za 6 CHF na osobu hned vezme do Zermattu. Tento umělý business (parkovné - taxi), spojený s tím, že z Täsche do Zermattu se autem smí jen na zvláštní povolení a že samotný Zermatt je výhradně elektromobilní, už bereme jako samozřejmost.

Takže, v neděli po poledni se již vezeme s taxi do Zermattu (kluci v zavazadlovém prostoru) a dále pokračujeme lanovkou přes Schwarzsee na Trockener Steg (2939 m)(zpáteční jízdenka za 65 CHF). Na Schwarzsee na chvíli vyskakujeme a necháváme si u lanovky batoh se stany, protože máme v plánu zde někde přespat, až sestoupíme z vrcholu. Matterhorn se mezitím (jako obvykle) halí v mraku, takže se mi zase nedaří si ho pořádně vyfotit.


Z Trockener Steg již musíme po svých. Po urolbované cestě po dost rozmáčeném ledovci Oberer Theodulgletscher, kde občas potkáme nějakého lyžaře (s Luckou jsme tudy jeli na kole v roce 2010), do sedla Theodulpass (3301 m) na italskou chatu Rifugio del Teodulo (3317 m) (CAI) (na fotce vpravo nahoře). Po páté jsme na chatě, kde máme rezervované ubytování (chata je ale poloprázdná)(kapacita 60 míst). I s večeří nás to vyjde na 35 €, plus pivko za 6 €. Obsluhu tvoří dva mladíci, kteří působí trochu zmateně a jejichž jazykové znalosti (rodná italština plus možná francouzština) se neprotínají s našimi (němčina, angličtina). Přesto se samozřejmě domluvíme (něco málo italsky a francouzsky a zbytek rukama a nohama). Stejně je zvláštní, že ti Italové i na chatách často přímo na hranicích (jako zde), s většinou německy mluvících hostů, tvrdošíjně nemluví německy.


Ráno okolo sedmé opouštíme chatu a sestupujeme na italskou stranu k Plan Maison. Uhýbáme však z cesty (ve výšce cca 2750 m) a traverzujeme na vlastní pěst k pěšince k chatě Abruzzi (Orionde) (2802 m). Vyjde to ale asi stejně, jako sejít na Plan Maison a znovu vystoupat normálně po cestě. Matterhorn se nám celou cestu ukazuje v plné kráse...

O chatě Abruzzi Lucka na netu nenašla žádné informace, kromě té, že je v rekonstrukci, a tak jsme mysleli, že je zavřená. Zdá se ale, že normálně funguje. Italové jsou ohledně informací na internetu krapet lajdáci.


Od chaty pěšinka stoupá prudčeji ke Lvím schodům, kde se začíná už i popolézat, okolo Carrelova kříže (2920 m) a dále podél velkého sněhového pole vpravo po skalách pod Lví hlavu (Téte de Lion) do Lvího sedla (Col du Lion) (3580 m).


Cestou potkáváme slunící se kozorohy i dalších pár lezeckých skupin.


Před sedlem traverzujeme trochu nepříjemné sněhové žlaby a v samotném sedle je jeden náročnější krok.


Lano však vytahujeme až výše nad sedlem, kousek pod chatou, kde je třeba přejít efektní plotny a silově docela náročná fixní lana.


Na chatu Carrel (3830 m), umístěnou na podpěrách přímo na úzkém hřebenu, se tak dostáváme ve tři odpoledne (více než 5 hodin z chaty Abruzzi). Obsazenost je přiměřená, ale postupně doráží další a další skupiny, takže se palandy (kapacita min. 40) nakonec zaplní (ale jistí to ještě půda s matracemi). Jsme první a nakonec i jediní, koho napadne naplnit velký hrnec sněhem (sníh je naštěstí přímo u chaty) a dát ho na (k tomu určený) plynový vařič, aby vznikla voda. Ještě obhlížíme cestu od chaty nahoru, zajištěnou fixními lany. Na její vyzkoušení už ale nemáme dostatek morálu. Spát jdeme brzy. Platí se do kasičky 15 € na osobu.


Ráno to nechceme tak hrotit a plánujeme, že vstaneme až tak ve čtyři. Kupodivu jsme ale nakonec první, kdo vstává, ostatním se nějak nechce. Možná proto, že to venku vypadá na pěkný fičák. Vítr ale není tak zlý. Z postelí se za námi batolí několik dalších skupin. Dost lidí ale zůstává na chatě. Rychlá snídaně a v pět už se s čelovkami vrháme, zatím bez jištění, na fixní lana nad chatou. Před námi jsou dvě dvojky, ale jedna to záhy z neznámých důvodů otáčí a sestupuje. Podél fixních lan a řetězů stoupáme po pravé straně hřebenu okolo Velké věže. Když dojde první várka fixních lan, vytahujeme naše lano a postupujeme dále s průběžným jištěním všichni na jednom laně. Docela to jde, daří se nám mít lano vždy v nějakém jištění a zároveň docela postupovat (jen občas mi zezadu musí doručit posbírané karabiny).


Lezení je docela příjemné, cesta se různě klikatí, zpočátku více na pravé straně hřebene, pak i na levé. Většinou se dá bez problémů určit další směr podle stop, poškrábané skály (od maček) a jištění (občas smyčka, skoba apod.). Občas dám vlastní smyčku.


Před devátou jsme ve výšce 4180 m a nandaváme mačky. Předchází nás jedna dvojka. Kousek výše už se hodí i cepín. Zdá se, že máme relativně dost sněhu (na Hörnligratu se nám to potvrzuje), což trochu zdržuje.


Po deváté se dostáváme na Pic Tyndall (4241 m) a tzv. Rameno (Spalla), téměř vodorovný sněhový hřebínek. Konečně sluníčko a trochu tepla, na větru ve stínu byla pěkná kosa. Dáváme chvilku pauzu.


Před desátou se dostáváme k Překroku (Enjambeé) - úzké štěrbině mezi hřebenem a vrcholovou pyramidou. Náš dosavadní poklidný postup bez lidí se zde mění v jednu velkou zácpu. Ve slanění nás riskantně předchází vůdce s klientem (přijde nám, že podceňují jištění), proti se již hrnou rychlíci z vrcholu (šli Hörnligrat).


Za štěrbinou stoupáme po opět širokém hřebenu sněhovým kuloárem a dále, až se nám otevře tento pohled na závěrečné úseky hřebene. Cesta pokračuje mírně vlevo zajímavým lezením a následně doprava po nepříjemně namrzlých fixních lanech a přímo vzhůru k Jordanovu žebříku.


Už pod žebříkem, v prudkých fixech, nás začíná nesmyslně předcházet další dvojka a následně nás zastaví asi na půl hodiny, kdy musíme u dalšího fixu čekat, až odleze (jistí se). V samotném převislém (lanovém) žebříku a následujících pohodovějších fixech se potýkáme s dalšími sestupujícími lezci i přicházející únavou. To vše nás neskutečně zbrzdí.


Závěrečný výlez po posledním fixu a snadném hřebínku k vrcholu je již pohodový. Stále mi však vrtá hlavou, jak by se to dalo vylézt bez fixních lan a žebříku (mám rád čisté lezení, tohle mi moc nesedí). Bez použití fixů prý obtížnost stoupne na IV, ale to se mi vůbec nezdá, vypadá to daleko těžší. A jak to šli prvovýstupci, Carrel a spol.?


Na italský vrchol s křížem dolézáme ve 14 hodin, tedy za 9 hodin z chaty. Udávaných je 5 až 9 hodin, takže nakonec vzhledem k absolvovaným komplikacím, to není tak zlé.


Po sněhovém hřebínku s omezenými možnostmi jištění (dávám dvě morální smyčky), ale poměrně dobře schůdném, přecházíme na švýcarský vrchol (4478 m) (bez kříže).


Jsme tady sami (nepočítám-li tuto sochu), ale kousek níže sestupují Hörnligratem další skupiny.


Po zasněženém hřebenu nejdříve opatrně sestupujeme a posléze začínáme raději slaňovat. Už jsme hodně unavení a neradi bychom, aby se nám stalo to, co Whymperovi.


Střídáme obě naše 60 m lana, ale přesto jsme ve čtyřech hrozně pomalí. Hřeben je komplikovanější, než jsme si mysleli, dost sněhu, občas fixní lana, stále slaňujeme.


A čas letí. Vpravo od Monte Rosy již vyšel měsíc. Stín Matterhornu se prodlužuje.


Začíná nám být jasné, že dnes už to dolů nestihneme a smiřujeme se s potupou v podobě bivaku Solvay. Nemyslel jsem si, že jej budeme muset použít, a jen nerad tuto porážku přijímám. Navíc je mi jasné, že bude přeplněný, ti pod náma to také nemohli stihnout a nad námi je ještě asi 7 lidí (!).


Tato fotka už je z rána. Chatka Solvay (4000 m), dorazili jsme na ní po osmé večer (přes 5 hodin z vrcholu!). Již v té době byla přeplněna, obsazeny všechny postele skoro dvojnásobně (je jich tam asi jen 6). My jsme si vybrali místa na lavici a na zemi u stolu, ti za námi (dorazili asi v deset a pak asi o půlnoci) už jen horko těžko usedli na podlahu. Ještě že jsme měli spacáky, tedy až na Doktora, který tak klepal celou noc kosu. V sedě, s hlavou položenou na stole jsem občas i na chvíli usnul. Třetí noc ve výšce nad 3300 m. Přenocovalo nás tady asi 20. Téměř všichni ráno vyráží dolů. V půl sedmé, kdy chatku opouštíme, už zdola proudí davy vzhůru na vrchol.


Přes to množství lidí pár délek komplikovaně slaňujeme a následně sestupujeme skoro osamoceně lehčím lezením bez jištění (turistika to ale není).


Za 4 hodiny jsme dole u nástupu (udávaných 5 hodin z vrcholu je podle mě pro velké rychlíky, nejlépe s vůdci, kteří znají cestu). Na chatě Hörnli dáváme polívku a pivo a sestupujeme na Schwarzsee, kde si mezi ovcemi :-) vyzvedáváme (snad) nepoužité stany a lanovkou sjíždíme do Zermattu. Taxi do Täsche a ve tři jsme u auta.

Cesta domů ubíhá taky slušně, i s koupáním a nakupováním jídla jsme v jednu v noci v Plzni. A ráno už šlapu na kole do práce :-)


Tak zážitek to byl veliký. Lidí tam sice bylo více než dost, ale užili jsme si i chvíle samoty (množství lidí může hodně ovlivnit rychlost přelezu). Akci hodnotíme vysoce. Hlavně svojí celkovou náročností (kombinací různých lezeckých terénů) zřejmě překonává i náš zatím nejhodnotnější Mittellegigrat na Eiger. Byť oficiálně udávaná obtížnost je menší. To je samozřejmě dáno aktuálními podmínkami na kopci. Třeba takový Hintergrat na Ortler (cesta stejné či dokonce vyšší obtížnosti) vůči tomu působí jako dětská slavnost.

Užitečné odkazy:

http://www.yr.no/ - předpověď počasí pro Zermatt, norský model
http://cs.wikipedia.org/wiki/Matterhorn - obecné info o Matterhornu a výstupových cestách
http://www.zermatt.ch/de/ - stránky Zermattu (webkamery, lanovky apod.)
http://www.lezci.com/pruvodce/alpske-vrcholy-4000/matterhorn/ - info o výstupových cestách
http://gps-tracks.com/ - turistická mapa, GPS logy...