Třetí etapa: Kaňonem (plným) piva!
|
čas |
rychlost |
max |
dnes ujeto |
|
5:15:43 |
14 |
64,8 |
73,66 |
+1750 m, -1050 m
Celodenní stoupání vygradovalo večer fantastickým výšlapem „ala Garda“ do Durmitoru.
Po ranní koupeli v Krupačko jezeru následovalo ranní pivko.
Po třicetikilometrovém stoupání z Nikšiče začínáme
konečně trochu sjíždět.
Občas si připadám, že jsem se vrátil o pár desetiletí zpět.
Nejen díky stavu vozidel, ale i hustotě provozu. Oblíbenou značkou je „TAM“.
Možná bychom prorazili konkurenčním vozem „TAM I ZPĚT“ :-) Mimochodem, každý
správný řidič na pozdrav zatroubí a zamává.
Asi jediné odpočívadlo v Černé Hoře. Jen pitná voda zde
chybí. Aspoň částečně ji nahrazuje kaňon Piva v pozadí.
Přímo u Monastýru Piva, který se proslavil tím, že byl
přesunut ze zatopeného kaňonu Piva, si dáváme Nikšičko pivo. Resp. „dva piva.“
A vaříme oběd.
Sjíždíme do Plužine, kde jsou prý soustředěni obyvatelé ze
zatopených vesnic Kanjonu Piva. Ve městečku nakupujeme a doplňujeme vodu.
Civilizaci teď nějaký čas neuvidíme. Zaujme nás, že všichni připravují dřevo na zimu. A to včetně obyvatel paneláků...
Za mostem přes přehradu začíná stoupání do Durmitoru. A hned
tunelem.
To už jsem o pár set metrů výše a pěkných pár tunelů dále a
koukám zpět dolů na most. Jako na Gardě...
Stále nahoru až do oblak. Liduprázdnou silnicí...
Už se šeří. Až ve výšce 1300 m se stoupání trochu uklidňuje
a skály přechází v louky. Využíváme první příležitost a odbočujeme kousek
stranou po prašné cestě. Skoro za tmy stavíme stan. Jen nás trochu vyleká býk,
který proběhne okolo.
První etapa: Vstříc Černé Hoře.
Druhá etapa: Fakultativní výlet na monastýr.
Třetí etapa: Kaňonem (plným) piva!
Pátá etapa: Kaňonem řeky Tary do Bjelasice.
Sedmá etapa: Ještě Bjelasica a přesun k albánským hranicím.
Osmá etapa: Albánie, Albánie, Albánie!
Devátá etapa: Od Skadarského jezera k moři.
Jedenáctá etapa: Od moře do Lovčenu.