zde verze pro tisk

Alpbachtal na skialpech

Gamskopf (2205 m) a Galtenberg (2424 m)

video z této akce

Tahle akce byl nápad Davidose. Zorganizoval ji a mělo jet celkem dost lidí z Budějek. Prvotní inspirací byl myslím tento článek na Lezci. Mně se zpočátku moc nechtělo. Všechny kopce v oblasti Alpbachtal jsou totiž dosažitelné během jednoho dne, a tak tady nenajdeme horské chaty, jejichž zázemí vždy využíváme. Davidos tak plánoval spát ve stanu. Ne, že bych měl něco proti stanu, ale posledně když jsme takovou hloupost podnikali, měl Davidos schízu, že nás někdo sleduje, já omdléval bolestí v nevhodných botách a ráno jsme měli zamrzlé vše k pití i vaření kromě rumu. Je nasnadě, že to byl tehdy veselý výlet...

Termín akce, 9. – 10. 2. 2008, byl znám dlouho dopředu. O tom, zda s Luckou pojedeme, jsme nechali rozhodnout počasí. To si pro nás podle předpovědi nachystalo azuro a prašan, takže jsme neměli na vybranou. V noci měly teploty v nadmořské výšce našeho spaní (cca 1000 m) klesnout k -13°C. Pamětliv útrap na podzim na Paradisu, přibalil jsem tedy po vzoru ostatních kromě rumu i druhý, letní spacák.

V pátek večer balíme. Trvá nám to nějak dlouho. I když ve srovnání s naším parlamentem, který se pokouší volit prezidenta (už od rána), to není tak zlé. Než si znavení politici odhlasují (na několikátý pokus), zda budou hlasovat a jednat po 21. hodině, máme sbaleno, vypínáme je a vyrážíme po dálnici na západ. Už  je čtvrt na devět.

Lucka ze zvyku chvíli hledá občanku, ale není třeba. Na Rozvadově u bývalé celnice pouze zpomalujeme, což je doufám jen kvůli nekvalitnímu asfaltu pod osiřelou budovou celnice. Ať žije Schengen.

Přes Mnichov a Kufstein, kousek po rakouské dálnici, kde se smí opět jen 100 km/h, jsme za necelé 4 hodiny v údolí Alpbachtal, až na jeho konci, v Inneralpbachu na parkovišti u Ghf. Leitner. Z Plzně je to 410 km.

Lucka si stele v autě, já ulehám vedle pod celtu. Letní spacák optimisticky nevybaluju, jen si jej dávám k ruce, kdyby ho bylo v noci potřeba. Za chvíli doráží auto s Davidosem a dalšími účastníky z Budějek a uléhají v podobném stylu jako my. Ráno pak doráží ještě další čtyři účastníci zájezdu, takže nás je pěkná tlupa.

V noci byla celkem zima. Letní spacák přišel v krizové části noci vhod. S ním mi ale bylo fajn. Rum ráno zahřeje, i když má teplotu okolo -13°C. Zázrak.

Po deváté se všichni vydáváme údolím Greiter Graben zvolna vzhůru. Chvíli je to podél sjezdovky, pak po cestě, podle ukazatelů směr Galtenberg (letní cesta). Naším dnešním cílem je Gamskopf (2205 m). Jen nikdo nevíme, který z kopců před námi to je. S Davidem v navigaci občas trochu tápeme a u zbytku družstva ztrácíme poslední zbytky autority.

Nakonec však jdeme správně (za ostatníma :-). U Greitalmu mírně doleva a kousek dál za lesem doprava prudce nahoru. Vlevo dominuje nejvyšší kopec této oblasti, Galtenberg, před námi se tyčí skalnatý Dristenkopf.

Sluníčko hřeje, ale teplota zůstává pod bodem mrazu. Já s Luckou a Davidos máme skialpy, ostatní sněžnice. V prudším svahu lyže v prašanu pěkně podkluzují. Sněžnice jsou na tom ovšem ještě hůře. Podle typu sněžnic, buď hodně kloužou a nebo kloužou tak, že jsou použitelné leda jako sáňky pro jízdu dolů. Na lyžích tedy získáváme náskok.


Luci při výstupu na Gamskopf.

Závěrečná část k vrcholu vede po zasněženém jihovýchodním hřebínku, odkud se nám otvírají parádní výhledy. Až na vrchol, kam dorážíme ve 13:30, se dá vyjít na lyžích.


Závěrečný hřebínek.


Gamskopf. Foto Davidos

Už se těšíme na sjezd, prašan volá. Před námi ho sice zbrázdilo množství skialpinistů, ale stále se dá najít vlastní stopa. Je to opravdu fantazie.

Během třičtvrtě hodiny sjíždíme zpět až k autům.

Když zapadne slunce, okamžitě je nám zase kosa. Vymýšlíme, jak to provedeme s tím spaním. Dle očekávání se nějaké vhodné místo pro postavení stanů nenabízí. Jedeme se podívat z Inneralpbachu do druhého údolí – Lueger graben – odkud chceme zítra vycházet na Galtenberg. Zatímco v našem údolí jsou vleky a sjezdovky, v tomto zase nažehlené stopy pro běžky.

Jako nejlepší se jeví přespat na parkovišti jako první noc. Vaříme večeři, a pak jdeme na pivo do Gasthofu u parkoviště.

Tam ve veselé náladě zůstáváme co nejdéle, do zimy se nikomu nechce. Učím se pít pivo levou rukou a tak...

Trochu se spřátelujeme s majitelem, takže spaní na parkovišti vpodstatě legalizujeme. Někteří nakonec staví stany přímo na parkovišti, já jsem na to příliš líný a zůstávám věrný celtě. Ve dvou spacácích a většině mého oblečení je mi dobře.

Horší je to ráno. Dlouze vaříme. Plynové bomby v té zimě samozřejmě vůbec nehoří. Musí se jim trochu pomoci, ale jak, to říct nemůžu.

Až okolo desáté se přesunujeme do již zmíněného druhého údolí. Za parkoviště se platí 2 € chlapíkovi, který když všechny skásne, překvapivě odchází. Asi domů.

My na skialpech vyrážíme lesem směr Galtenberg, ostatní volí menší túru na vedlejší dvoutisícovku.

Po úvodním lesním úseku, kde jdeme místy po kořenech a jehličí, se dostáváme na louky u Kolbentalalmu s dostatkem jiskřivého prašanu.


Galtenberg jako na dlani.

Davidovi přichází jakási reklamní SMS od ODS. Je to jako zpráva z jiného světa. To jestli zvolili prezidenta ale nepíšou. Vybavuje se mi, jak pan premiér tento týden poučoval národ, že s=v/t. Lucka to komentovala tím, že jí babička učila, že nahoře je střecha a dole máme voly a telata. Pan premiér dal voly nahoru, což je příznačné.

Po hřebenu se ubíráme ke Galtenbergu, který se tyčí před námi. Vpravo krásně vidíme Gamskopf a trasu našeho včerejšího sjezdu.


Hřeben ke Galtenbergu. Foto Davidos.


Davidos odkládá lyže. V pozadí Gamskopf s nasvícenou trasou včerejšího sjezdu.

Horní část Galtenbergu před námi se zdá být na lyžích nesjízdná, všude vykukují kameny. Asi půl hodiny pod vrcholem taky nacházíme odložené lyže, většina už odtud chodí pěšky. Davidovi se dál nechce, prý na nás počká. S Luckou se ještě kousek pachtíme na lyžích a zbytek pěšky. Proti nám schází možná 15 lidí. Na vrchol dorážíme asi ve 14:30 a jsme zde sami.

Výhledy jsou ještě lepší, než včera. Glockner, Venediger, Olperer, známá to místa na dosah ruky...


Na vrcholu Galtenbergu.

Úvodní sjezd je trochu divoký, ale pak už je to balada. Sjíždíme do včerejšího údolí, tedy západní svahy Galtenbergu. Vlastní stopa v prašanu při zapadajícím slunci, co dodat?


Balada při sjezdu. Foto Davidos.

Pohodlně dojíždíme až do Inneralpbachu, loučíme se a uháníme domů.

Cesta domů probíhá po přeplněných dálnicích, ale celkem rychle (tři pruhy, auto na autě, to vše jede 120 km/h, to je zážitek). Jo, před Rozvadovem zjišťuji, že Němci, na rozdíl od nás, ještě kvůli Schengenu nevyměnili cedule na dálnici (maximálně ty nejkřiklavější, jako řazení do pruhů před celnicí, aspoň přeškrtli). Konečně jsme je v něčem dostali...

Užitečné odkazy:

http://www.alpintouren.at - skialpové i jiné túry (německy)
http://www.snow-forecast.com - předpověď počasí (anglicky)
http://www.lawine.at - informace o lavinovém nebezpečí, počasí v Rakousku (německy)
http://www.lezec.cz/ - článek na Lezci (česky)