Hoher Dachstein (2995 m) na skialpech z Krippensteinu

Ve středu na Valentýna Lucka zaregistrovala, že se v Alpách chystá azurový víkend. Již nějaký čas jsme takovou zprávu vyhlíželi, abychom konečně provětrali skialpy. Dal jsem avízo Davidosovi, který byl rovněž připraven a začali jsme plánovat. Něco, kam se jede přes Budějky, když tam teď Davidos sídlí. Něco pohodového. Nakonec zvítězil Dachstein. Tento pro Čechy snad nejoblíbenější alpský vrchol jsme dosud opomíjeli, takže jsme si chtěli doplnit vzdělání. Pro skialpy se přímo vnucuje, a to i oficiálně, takže jsme se předem připravili na množství lidí. Pořád to bude lepší, než v létě.

Plán zní: koupit dopolední permici v lyžařské aréně Dachstein-Krippenstein, zalyžovat si a při poslední jízdě si vyvézt batohy a přejít na chatu Simony. V neděli pak výstup od chaty na vrchol a sjezd zpět k autu. Krásně jsem to vymyslel.

Simonyhütte (2205 m) je celoročně otevřená a poměrně velkokapacitní. Cesta k ní je značená a většinou i vyrolbovaná a to jak z Krippensteinu, tak i z ledovce od lanovky na Hunerkogel (2687 m).

Z Plzně odjíždíme v pátek v 18:30. U Budějek nabíráme Davidose. Dále pokračujeme přes Dolní Dvořiště do Rakouska. Rakouský celník se ptá, kam jedeme, což je v dnešní době už trochu neobvyklé. Polknu odpověď, že do Rakouska, protože za takovou známému hodinu prohlédávali auto, a vesele hlásím Dachstein. Prý jestli lyžovat. Při souhlasné odpovědi zkoumá vnitřek auta, kde asi máme lyže. Pod zavazadly nejsou vidět. Nicméně můžeme pokračovat.

Za Freistadtem se napojujeme na dálnici. Usoudili jsme totiž, že se vyplatí si trochu připlatit za dálniční známku (desetidenní za 250 Kč), než zkoušet projet Linz po místních silnicích (viz. naše první výprava na Priel) či si zajíždět někde okolo desítky kilometrů. Po dálnici to jde rychle a za chvíli sjíždíme na Gmunden a přes Bad Ischl a Hallstatt přijíždíme do Obertraunu. Na prostorném parkovišti u dolní stanice lanovky na Krippenstein zastavujeme o půlnoci. Z Plzně to bylo 390 km.

Je zde jen pár aut, minimálně v jednom někdo spí. Lucka zůstává na noc také v autě, já s Davidosem uleháme vedle auta pod celty. Noc je jasná a mrazivá, k ránu je i mně trochu chladno.

Mé předsevzetí, že ráno pojedu první lanovkou, padá právě s jejím odjezdem v 8:15, kdy se teprve rozkoukávám. Vzhůru odjíždíme až asi třetí kabinkou v 9 hodin (jezdí cca po čtvrt hodinách). Rychlý přestup na Schönbergalmu a už jsme na vrcholu Krippensteinu (2108 m).

Panoramata jsou nádherná, ale sněhu trochu málo. Na planinách směrem k chatě Simony je sfoukán až na skálu. Lyžovat se dá jen na sjezdovkách. Vzhledem k tomu, že jsme ve freeridové aréně, to není dobrá zpráva. Celkově to připomíná spíše duben, než únor.

Pohled z Krippensteinu, vlevo vzadu Dachstein.

Chvíli lyžujeme nahoře na krátké sjezdovce a vedle ní, jak jen to trochu jde, a pak se vydáváme na sjezd dlouhatánskou (prý asi 11 km) a taky jedinou sjezdovkou až dolů do údolí. K mezistanici se totiž dá jezdit jen volným terénem, což nyní díky stavu sněhu dost dobře nejde.

První úsek ke Gjaidstationu je mírná modrá, ovšem s efektními průjezdy mezi skalami. Druhý úsek už je moc pěkná červená s efektním průjezdem mezistanicí vojenské lanovky Krippenbrunn. V nižších partiích už cítíme technický sníh, který nakonec k našemu zděšení končí. Přes noc tu mají zimu jako v morně, přesto nejsou schopní to vysněžit. Asi už mají jaro. Musíme lyže dvakrát přenášet a posledních 300 metrů dojít pěšky. Hlavně že je oficiálně otevřená.

Cestou potkáváme množství skialpinistů, stoupajících po sjezdovce vzhůru. Je jich tu více, než normálních lyžařů. Výstup od parkoviště (600 m) ke Gjaidalmu (1800 m), který jsme si zakoupením dopolední permice (za 24 €) ušetřili, se zdá být pěkně výživný.

Lyžujeme a po poledni se vracíme k autu a bereme si baťohy. Davidos polemizuje o smyslu lana (když je na ledovci vyrolbovaná dálnice, a pak jsou fixy), takže jej nakonec necháváme v autě a jdeme na lanovku. Už po výjezdu na Krippenstein a obhlídky Dachsteinu dalekohledem mě to lano mrzí, ale již se nedá nic dělat, permice ve 13 hodin skončila.

Posilňujeme se, a pak sjíždíme ke Gjaidalmu, resp. k Schilcherhausu, což je hned vedle. Dále pokračujeme s pásy na lyžích po značené, hojně ježděné trase na Simonyhütte.

Cesta vede přes časté terénní vlny, různě kličkuje a celkově jen mírně stoupá. Několikrát se dá odbočit doprava na Wiesberghaus, což na chvíli zmátne Davidose a už se čílí, že jdeme špatně, nicméně opak je pravdou. Jinak mně se opět podaří zničit podpatek na vázání a Davidos má opět problémy s hůlkama.

Pohled cestou zpět na Krippenstein.

Závěrečný výstup k chatě je trochu prudší a ledovatý. Já to raději obcházím zprava okolo skal a k chatě se dostávám shora. Cesta z Krippensteinu nám trvala 3 hodiny.

Chata na obzoru.

Na chatě obsluhuje chlapík ze Slovenska, takže se domluvíme česky. V kuchyni je Nepálec a šéfuje tomu mladý Rakušák. Mají fofr, takže na ubytování chvíli čekáme.

Ubytováváme se v Matrazenlageru se skupinkou Čechů, kteří přišli chvilku po nás. Je zde trochu chladno, ale šéf nám to večer vyhřívá fukarama. Cena pro člena AV je příznivých 8 €. Litr horké vody 2 €, studené 0,5 €, pivo myslím 3,50 €. Večer u pivka je veselo...

K ránu začíná venku pěkně foukat. I přes usilovné zvonění mobilů snad všech spících se v šest hodin nikomu vstávat nechce. Snažím se Lucku i Davidose přesvědčit, že venku nemůže foukat, když má být hezky a že je to průvan. Při pohledu ven však moji lest odhalí.

Nakonec však přeci jen vyrážíme. Davidos si ještě na chatě půjčuje hůlku, když se mu ta jeho včera rozpadla, a tradá do vichřice. Je něco po půl osmé.

Vichřice nám bere předměty z rukou a podráží nohy. Při jednom větším závanu nás sráží k zemi všechny najednou a mně vyrvává z podkapuce sluneční brýle a odnáší je kamsi do dáli. Tak to jsem teda ještě neviděl, taková drzost. Davidos má naštěstí i lyžařské brýle, tak mi svoje sluneční půjčuje.

Bičováni větrem se jen zvolna drásáme po urolbované cestě vzůru. Zdá se, že z chaty vychází jen samí Češi. Doufáme, že se to počasí umoudří, protože kromě té větrné smršti, valící nám do obličejů sníh, je paradoxně jinak zcela azuro. Příště si na předpovědi budu všímat i větru.

Na ledovci. Vlevo špičatý Schöberl.

Výrazný kopec Schöberl (2426 m) nad chatou se obchází vpravo, ačkoli na mapě je cesta značena vlevo od něj. Nad ním se dostáváme na ledovec. Těsně nad povrchem ledovce vítr žene sníh, ale do očí už to tak nebičuje. Čím jsme výše, tím je to lepší a u východního výběžku Niederer Dachsteinu už vítr utichá a střídá jej pěkná opalovačka.

Po ledovci stoupáme k severovýchodní stěně Hoher Dachsteinu, jejímž prostředkem vede náš výstup - Randkluft-Anstieg. Vlevo po východním hřebenu vede ocelovými lany zajištěný Schulter-Anstieg, který pak traverzuje a napojuje se na Randkluft. Třetí výstupovou cestou je západní hřeben, prý rovněž Klettersteig, který je možné využít k sestupu přes Ob. Windlucke k Adamekhütte a udělat tak přechod Dachsteinu (aha, tak proto někteří jedinci táhnou na vrchol lyže). Kromě těchto snadných výstupů vedou na vrchol jižní stěnou známé cesty Pichlweg (IV) a Steinerweg (V), které bychom někdy taky rádi zkusili.

Výstup ke stěně Hoher Dachsteinu.

Ve čtvrt na jedenáct jsme pod stěnou. Začíná se zde hromadit poměrně dost lidí, kteří většinou přicházejí z lanovky z Hunerkogelu. Posilňujeme se a oblékáme do sedáků. Marně ve stěně pátráme po fixních lanech.

Davidos oznamuje, že má křeče v nohou. Utáhl si boty, protože se mu dělaly puchýře a to je výsledek. Nakonec se rozhoduje, že nahoru nepůjde.

Na výstup se tedy vydáváme jen já s Luckou, lyže i batohy necháváme pod stěnou. Cesta již je obsypaná lidmi, takže musíme pěkně pomalu za rakouským lanovým družstvem. Obavy z chybějícího lana se brzy rozptylují. Fixy zde sice nejsou, ale zato nechybí spousta kramlí a jiného železa, takže se v opravdu kritických místech můžeme zajistit. Větší část vede sněhem a s mačkami a s cepínem v tom není problém. Lano by sice nebylo od věci, ale dá se to i bez (cca půlka lidí lano nemá, dva maníci dokonce nemají ani mačky a cepín, což je ale trochu o hubu). Nejdůležitější shledávám helmu, protože na nás shora pořád něco hází.

Ve stěně.

Asi za třičtvrtě hodiny jsme na vrcholu, odkud se nám nabízí parádní rozhledy. Je zde ale trochu plno, a tak se brzy vydáváme na sestup. Ten proběhne také v pohodě a po půl jedné už začínáme sjíždět zpět. Davidos už na nás čeká na chatě.

Tlačenice na vrcholu.

Parádní sjezd.

Lyžovačka je to parádní a pěkně si jí užíváme. Za chvíli jsme na chatě. Přibalujeme věci, které jsme si zde odložili a pokračujeme dolů. Davidos s Luckou traverzují bokem po výstupové trase, já se pouštím do prudkého sjezdu od chaty přímo dolů pod nákladní lanovkou. I přes výhružky typu „proč tam asi nikdo nejezdí?“ to jde celkem dobře, obavy z ledových ploten se až na vyjímky nepotvrzují a já se zdárně dostávám dolů k ostatním na vyrolbovanou cestu. Supr sjezd.

Dál je to již známým zvlněným terénem, kde se občas i kus šlape do kopce. Drásají se zde i lidé na sjezdovkách, kteří se vyvezli lanovkou na Hunerkogel a sjeli přes ledovec stejně jako my.

Z Gjaidalmu si naposledy užíváme tu dlouhatánskou sjezdovku až skoro k autu. Domů odjíždíme v pět, v Plzni jsme v deset. To se nám to zase jednou moc pěkně povedlo.

Užitečné odkazy:

http://www.alpintouren.at - skialpové i jiné túry (německy)
http://www.alpy.net - průvodce po Alpách, informace o počasí, sněhu atd. (česky)
http://www.kopce.cz - průvodce po rakouských kopcích, obsahuje i naskenované mapy (česky)
http://www.snow-forecast.com - předpověď počasí (anglicky)
http://www.lawinen.at - informace o lavinovém nebezpečí, počasí v Rakousku (německy)
http://de.wikipedia.org/wiki/Hoher_Dachstein - obecné info (německy)
http://horalka.kvalitne.cz/ - užitečné info nejen o Dachsteinu, názorný popis výstupové trasy (česky)
http://www.simonyhuette.at/ (http://www.bergzentrum.de/) - chata Simony, túry (německy)
http://www.krippenstein.at/ - lyžařská aréna Dachstein - Krippenstein (německy)
http://www.alpenverein.de/ - německý Alpenverein, info o chatách atd. (německy)
http://www.planai.at/ - oblast Dachsteinu, túry, Klettersteigy (německy či anglicky)