zde verze pro tisk

Gr. Glockner na skialpech

Předpověď počasí (včetně lavin) na Velikonoce byla velice příznivá, a tak jsme se znovu vydali do Alp. Konečně jsem dostal příležitost vyzkoušet na ostro své nové skialpové vybavení (zatím prošlo jen úvodním testem na Javoru).

Prodloužený víkend jsme si ještě prodloužili páteční dovolenou. Bohužel Davidos svoji účast musel odříci, protože zrovna řešil to, co teď asi řešíme všichni - bydlení. A tak jsme na tuto dovolenou vyrazili jen já s Luckou.

Gr. Glockner (3798 m) je nejvyšším kopcem Rakouska a na všech obrázcích vypadá velice monumentálně. Snad proto jsem před ním měl velký respekt. Mezi Čechy patří opět k oblíbeným klasikám, nemluvě o Rakušácích. V létě se zde dají čekat davy lidí. Ovšem v zimě na skialpech je situace výrazně snesitelnější. I když v tuto dobu a v tomto počasí jsme zvýšený výskyt lidí předpokládali všude. I proto jsme zvolili oblast s otevřenou chatou – Stüdlhütte je otevřena kromě letní sezony i ve vrcholné skialpové. Výstup na vrchol jsme tedy plánovali z jihu normálkou, což je nejsnazší a pro skialpy nejvhodnější varianta. Jinak ty monumentální pohledy jsou foceny z druhé strany, kde se nachází známá vyhlídková Grossglockner Hochalpenstrasse. V létě se s oblibou chodí odtud, od Franz-Josefs Höhe, ale v zimě je silnice uzavřena.

Ve čtvrtek po práci vše připravuji k odjezdu. Když dorazí i Lucka, můžeme jet. Přes Rozvadov a Mnichov jsme brzy v Kufsteinu (většina aut směřuje po dálnici v koloně kupodivu opačným směrem, než my) a dále příjemně rychle pokračujeme přes Kitzbühel a Mittersill na silnici Felbertauernstrasse. Zde je mýtné za tunel 10 €. Za obcí Matrai odbočujeme doleva vzhůru do Kalsu a stoupáme dále až k Lucknerhausu (1918 m). Zde se kupodivu mýtné neplatí. Po 515 km a 5,5 hodinách jízdy zastavujeme na prostorném parkovišti. V měsíčním světle krásně vidíme náš cíl – Gr. Glockner.


Gr. Glockner v měsíčním světle z parkoviště.

Je půl jedné. Nějaké čtyři hodinky se mi vedle auta spí krásně. Pak ovšem začínají přijíždět natěšení Rakušáci. Dostávám strach, aby nějaký nezaparkoval na mně, tak se přesunuji za auto. Díky hlučnosti těch nadšenců, kteří ještě za tmy vyráží na lyžích vzhůru (asi aby stihli Glockner v jednom dni), toho už ale moc nenaspím.

Se svítáním ruch překvapivě opadá, takže my vstáváme, balíme a odcházíme již téměř osamoceni. Je půl deváté.

Ideální stav. Po suché silnici jsme přijeli na parkoviště, ze kterého dále stoupáme již rovnou na lyžích. Sněhu je dost a cesta příjemně ubíhá. Za chvíli jsme na Lucknerhütte (2241 m). Začíná se do nás naplno opírat horské sluníčko a závěr k chatě Stüdlhütte (2802 m) již docházíme v pěkném vedru.


Gr. Glockner s výstupovou trasou přes Stüdlhütte.

Na chatě jsme v jedenáct. Je nová a pěkně zařízená. Ubytujeme se. Pro člena AV to stojí 9 €. Kupujeme i horkou vodu (1,8 €). Studená voda neteče, k mytí mají vodu v kanystrech (není pitná). K dispozici je 6 Lageru po 14 matracích. Stranou stojí samostatný Winterraum (23 míst). Pivo stojí 3,80 €, polévka (velká porce) 4,50 €.

Z chaty není vidět vrchol, a tak se vypravujeme na krátký výlet nad chatu na hřeben nad sedlo Schere (3037 m). Odtud máme bezvadný přehled. Přes ledovec Ködnitzkees vede výstup k chatě Erzherzog Johann Hütte (3451 m) a dále na Glockner. Na druhé straně našeho hřebenu zase přes Teischnitzkees stoupá pod stěnou Glocknerwand cesta k vrcholům Teufelskamp (3511 m) a Romariswandkopf (3511 m). Náš hřeben přechází ve známý Stüdlgrat – oblíbený to výstup na Glockner (III+). Jsme překvapeni, jak je to tu pěkné. Kocháme se výhledy, sledujeme lidičky v dálce a užíváme si sluníčka, samoty a úžasného klidu. Když nás to po pár hodinách přestane bavit, sjíždíme pěkným sjezdíkem k chatě a využíváme hospůdky. Všichni jsou na terase, ale my už máme sluníčka po krk. Pěkně spaluje.


Pohled ze Schere na Stüdlhütte.

Spát jdeme brzy, nějak nemáme co dělat. Dlouho ale nemůžeme usnout, protože se vrací naši spolubydlící z náročných túr.

V sobotu ráno vstáváme před šestou, chatu opouštíme v 6:40. Jasná, měsícem prozářená noc, přechází ve svítání. Po zmrzlém sněhu stoupáme přes ledovec. Před námi napočítám 12 lidí, za námi je jich o něco víc. Takže celkem pohoda.


Měsíc jasně září, ale již svítá.

Pod chatou Johann Hütte část lidí odbočuje ke hřebeni a stoupají k chatě. Tudy vede výstup podle průvodce na alpintouren.at (a samozřejmě též v létě). Většina však stoupá dále po strmém ledovci přímo k vrcholu. My také.


Stoupání po ledovci.

Bez haršajzen mám občas dost problémy, zvláště tam, kde je stopa porušena. Vše je zmrzlé a v prudkém traverzu lyže ujíždějí. S tím nic nesvedou ani mé nové lyže s novými pásy a úžasným vázáním Diamir Explore. Na haršajzny mi peníze nevyzbyly, ale budu muset našetřit. Závěrečný strmý žlab na hřeben už musím bez lyží.

Na hřebenu je Schidepot, většina lidí zde nechává lyže. Také zde někdo stanuje (Češi). No, výhledy jsou tu parádní. Je asi čtvrt na deset a hromadí se tu dost lidí. Neztrácíme tedy čas.


Schidepot.

Jen opravdoví nadšenci stoupají na lyžích ještě dále, již značně strmým ledovým polem. Hodnotím to jako zbytečné riziko (stejně bych to na lyžích nevylezl a dolů to moc požitkově taky nevypadá) a jdeme dále v mačkách a bez lyží.

K vrcholovému hřebínku se stoupá úzkým žlabem (jeden machr nám při sestupu předvádí, že i ten se i v těchto podmínkách dá sjet). Nicméně někteří se již zde jistí a někteří se jen vážou do lanového družstva (což je dobré, pokud chceme spáchat hromadnou sebevraždu).


Stoupáme ke žlabu vedoucímu na vrcholový hřeben.

Hřeben k vrcholu Klein Glockneru (3770 m) je osazen jistícími tyčemi. Ve sněhu jsou ale vyšlapány schody a není zde žádný problém. Zábava přichází až při slezu z vrcholu Klein Glockneru do sedýlka mezi oběma vrcholy. Zde to chce hlavně opatrnost kvůli expozici (hledíme do známého Pallaviciniho kuluáru), lezení to snad ani není. A ze sedýlka, když si vyčkáme zatím ještě malou frontu, vzhůru asi desetimetrovou stěnkou na vrchol Gross Glockneru. Je to za pěkná madla, takže ani zde lano nevytahuju. Ale pozor, turistům se tento úsek moc nelíbí...


Výlez po hřebeni na Klein Glockner.

Za největší nebezpečí považuji množství lidí. Při vyhýbání může člověk snadno přijít k úrazu. Použil jsem jen mačky, bez těch by to sice také šlo, ale blbě.


To je ta stěnka.


Luci ve stěnce, za ní Klein Glockner.

Na vrcholu jsme v 10:40, což je velmi dobrý čas. Výhledy jsou velkolepé. Docela dlouho se zdržujeme, zvláště proto, že na výstupové cestě je fronta přes celý Klein Glockner. Nějak ale nepostupuje, a tak chtě nechtě musíme vykličkovat tím zástupem, abychom se prodrali zpět dolů. To se nám kupodivu daří velmi dobře.


Vrcholové foto nesmí chybět.

Ze Schidepotu se po hřebenu ještě sjíždíme podívat k Johann Hütte. Je zavřená, pro nouzové přespání je zde volně přístupná místnost se čtyřmi matracemi, Winterraumem bych to snad ani nenazval. Místa jsou obsazena (Čechy), venku jsou ještě dva stany.

Opět se dlouze kocháme výhledy a sledujeme ruch na Glockneru. Počítáme a odhadujeme dnešní počet lidí na vrcholu na 50.

Trochu se zatahuje, tak se vydáváme na sjezd. Jak přestává pražit slunce, tak to hned umrzá, takže se v tom rozježděném terénu jede dost blbě. Škoda.

Na chatě přibylo pár Čechů a většina plánuje výstup Stüdlgratem. Napadá mi, jestli bychom si ho také neměli dát. Rychle to ale zavrhujeme, hlavně proto, že jsme tu na lyžích a chceme lyžovat a ne chodit pěšky.

Další den, v neděli, se tedy vydáváme na lyžařskou túru na blízký vrchol Teufelskamp (3511 m). Večer a přes noc napadlo trochu sněhu a mraky se stále nechtí roztrhat. Nicméně podle předpovědi by se to lepšit mělo.

Vycházíme v půl osmé. Sami směřujeme napříč ledovcem Teischnitzkees, což je parádní pocit. V čerstvém prašanu se jde krásně. V dáli sledujeme lidičky nastupující do Stüdlgratu.

Počasí se nelepší, naopak. Glockner už je celý v mraku. I my se dostáváme do neprůhledné mlhy, ale stále rozeznáváme stěnu Glocknerwand a trochu i stopy od lidí. Naštěstí  to zde není orientačně náročné. Téměř nahoře se mraky na chvíli trhají a my vidíme vrchol, nebo spíše vrcholový hřeben. Závěrečný strmý traverz musím opět bez lyží.

Moc vrcholově to nevypadá, ale jsme nahoře. Výhledy bohužel také žádné, a tak se vydáváme na sjezd. Ten je ovšem lahůdkový. V prašánku se vezeme jedna radost i při špatné viditelnosti (podél naší stopy). Přes ledovec je to pěkná dálka...


Vrcholový hřeben Teufelskamp (3511 m).


Ledovec Teischnitzkees, pohled k Stüdlhütte.

Zpět na chatě jsme okolo jedenácté. Přibalujeme věci, odpočíváme, a pak jedeme dolů k autu. To je také nádhera. Sníh už je měkký a jede se dobře. V nižších pasážích si užívám klikatou cestu, to je takové hraní se zatáčkami. Sněhu dost ubylo, pokud bude toto počasí pokračovat, za chvíli budou na cestě vytátá místa.

V poledne jsme u auta, v šest už doma v Plzni. V pondělí je na programu oběd u maminky, ten jsem si nechtěl nechat ujít...

Užitečné odkazy:

http://www.alpintouren.at - skialpové i jiné túry (německy)
http://www.alpy.net - průvodce po Alpách, informace o počasí, sněhu atd. (česky)
http://www.snow-forecast.com - předpověď počasí (anglicky)
http://www.lawinen.at - informace o lavinovém nebezpečí, počasí v Rakousku (německy)
http://www.stuedlhuette.at/ - chata Stüdlhütte (německy)
http://www.alpenverein.de/ - německý Alpenverein, info o chatách atd. (německy)
http://www.tro-ski.wz.cz/ - Tro Ski - info nejen o Glockneru, sjezd Pallavicini (česky)