zde verze pro tisk

Habicht (3277 m) na skialpech

Habicht při pohledu od východu. Foceno loni na Olpereru.

Habicht se nachází v Tyrolsku v oblasti Stubaiských Alp, mezi údolími Stubaital a Gschnitztal. Tvoří zde mohutnou dominantu.

Vrchol je z údolí Gschnitztal poměrně dobře dostupný a poskytuje velkolepé výhledy. Proto je hlavně v létě oblíbeným cílem turistů. Opěrným bodem je chata Innsbrucker Hütte (2369 m, 130 lůžek).

Zimní výstup ovšem nevede přes chatu. Podniká se tedy jako jednodenní. V takovém případě je nutné překonat 2000 metrů převýšení, proto je nutná velmi dobrá fyzická kondice. Navíc pod vrcholem se 300 výškových metrů vylézá 40-45° strmým firnovým žlabem. Proto je túra možná jen za dobrých firnových a lavinových podmínek.

Ideální podmínky se nám naskytly 16. – 17. února. Azuro, mráz, lavinovka 1-2. Nažhaveni z minulého týdne, doufáme že snad ještě někde najdeme prašan.

No, ideální. Slibovaný mráz dole na parkovišti (Gschnitz, 1280 m) v pátek v noci -20°C se zdá i mně dost a zavrhuji tak obvyklý postup s večerním příjezdem a spaním na parkovišti. Vyjedeme až brzo ráno.

Mráz v sobotu v noci ve výšce chaty -30°C až -34°C rovněž budí respekt. Chceme využít chatu Innsbrucker Hütte, přestože je trochu z ruky. Měl by tam být otevřený Winterraum. Snad. Píše se to na stránkách rakouského Alpenvereinu. Na stránkách chaty o něm nic nenacházíme. Takže ani nevíme, zda jsou tam kamna, a proto raději přibalujeme teplé spacáky i vařič.

Odjezd z Plzně ve čtyři ráno ve složení já, Lucka a Kamil. Směr Rozvadov, Mnichov. Zde začíná být dálnice přeplněná. Spousta autobusů a aut s rakvemi. Všichni jedou na lyže. Dále do Rakouska přes Kufstein. Na celé rakouské dálnici opět platí maximální rychlost 100 km/h, odůvodněná nápisem IG-L. Co je sakra IG-L?

Projíždíme Innsbruck ve směru na Brenner. Doporučený sjezd je až Matrei, ale pokud se chcete vyhnout placení 8 € za Brenner jako my, musíte sjet už na Innsbruck-süd a dále jet po silnici. Směr Steinach.

Ve Steinachu doprava na Trins a Gschnitz, až na konec údolí ke Gasthof Feuerstein. Za ním je placené parkoviště, avšak není odhrnuté. Kousek dál, když se projede zákaz vjezdu, skialpinisté využívají parkoviště u nákladní lanovky k chatě. To je nyní plné. A tak zůstáváme přímo u Gasthof Feuerstein na parkovišti pro hosty. 510 km z Plzně nám trvalo pět hodin.

Letní cesta k chatě vede od lanovky přímo nahoru. Svah je díky svému sklonu bez sněhu, a tak se rozhodujeme jít po zimní cestě. K chatě se chceme dostat nahoře traverzem po turistické cestě, která na mapě vypadá, že jde pohodově po vrstevnici.

Na lyžích se vydáváme po cestě dále údolím. Potok přitom máme po levé ruce, což není dobře. Po nějaké době končí vyšlápnutá stopa i cesta, přestože v létě tudy někudy turistická stezka vede. Musíme se vrátit zpět k lanovce a vydat se po druhé straně potoka.

Potok máme tentokrát po pravé ruce. Asi po kilometru cesta potok překračuje a po dalším kilometru vedou stopy od lyží doprava nahoru. Je to údajně asi 500 m před Laponesalmem.

Stoupáme tedy severozápadním směrem prudce vzhůru řídkým lesem a křovinami. Cesta je to trochu krkolomná. Až okolo jedenácté se dostáváme nad les na planiny Glättealm. I dále je svah prudký a dává nám zabrat. Kamilova hláška “to by mě žena proklínala” vystihuje situaci.

Nad lesem již vidíme Habicht a vpravo hřeben, přes který chceme k chatě.

Takhle to vypadá na skialpech. V pozadí Tribulaun.

A nebo tak.

Dolů již začínají sjíždět první skialpinisté. Jen těžko nacházejí prašan, spíše se potýkají s hlubokým rozměklým a rozježděným sněhem.

Míříme doprava k hřebínku, přes který se chceme dostat k chatě. Máme za to, že traverzovou cestu už jsme přešli. Když se ale s obtížemi vyškrábeme prudkým svahem na hřebínek, cca do výšky 2500 metrů, zjištujeme, že domnělý rovinatý traverzový chodník vede právě tudy. Kde by se tu jinak vzal ten mužík a červená značka, že?

Sjíždíme kousek širokou dolinou nad Plannalmem a já vystupuji na další hřeben, který nám stojí v cestě. Činím tak v místě, kde na hřeben vedou stopy od lyžařů. Stojí to hodně úsilí, protože musím překonat 45° firn, kde se místy dost bořím. A nahoře zjišťuji, že na druhé straně je jen skalnatá stěna. Lyžař, který zde byl přede mnou byl buď vtipálek, a nebo tápal jako já.

Sjezdík nad Plannalmem.

Druhý výstup na hřeben v podobném duchu jako první směřuji rovněž v nadějném místě kousek níže, kde vidíme nějaké stopy. Stopy jsou od kamzíků a na druhou stranu opět díra.

Trochu mě to rozladí. Uklidňují mě jen úchvatné výhledy na okolní hory.

Vracíme se zpět nahoru a vystupujeme prudkým firnem na hřeben ještě výše, než jsme se do této doliny dostali. Až téměř nahoře vidíme v sedélku mužíka. Myslím, že byl vidět už od toho předchozího, ale nějak jsme nevěřili, že by cesta měla jít právě tudy.

Docela se připozdilo, půl páté. Ale chatu již vidíme před sebou jako na dlani. Sjíždíme k ní a doufáme, že nalezneme Winterraum.

Chvíli běháme okolo chaty, až nacházíme správné dveře v budově lanovky. Jsou téměř celé zaváté. Napůl je odhrabujem. Naštěstí se otevírají dovnitř. A jsme ve Winterraumu. Pěkná místnost, spaní minimálně pro 12 lidí, ale bez kamen. Přesto je uvnitř docela teplo, tedy alespoň ve srovnání s tou kosou venku.

Lucka hlásí, že na teploměru u chaty bylo -10°C. Však mi také zcela zamrzly pásy a přestaly lepit.

Intenzivně vaříme a pijeme rum, takže je nám teplo. Když rum dojde, jdeme spát.

Kupodivu není taková zima, jak jsme se obávali a spí se nám náramně.

Ráno chatu brzy zalévá sluneční svit, takže se nám vychází vesele. Ve čtvrt na devět opouštíme naše útočiště a ubíráme se stejnou cestou jako jsme včera přišli, tedy po “rovinaté” traverzové cestě.

Opouštíme Innsbrucker Hütte.

Přes oba hřebeny se dostáváme zpět na výstupovou trasu k vrcholu, i když ne zcela bez problémů. Při sjezdu z druhého hřebene pracně hledáme cestu, Kamil téměř ztratí lyži apod.

Před námi k vrcholu stoupají jen tři skialpinisté. Odlehčujeme trochu baťohy a vydáváme se za nimi. Ve stopě krok sun krok nabíráme výšku. Na platu mezi Habichtem a Glättespitze konečně v jižní stěně vidíme žlab, kterým musíme k vrcholu vylézt. Podmínky jsou dobré, takže se dá lézt jen v botech. Často zde jsou prý třeba mačky.

Výstupový žlab.

Kamil nechává lyže pod žlabem. Nahoře mu pak trochu chybí, když se sklon svahu mírní. Bez lyží se totiž boří do sněhu.

Všichni už toho máme dost, vrchol však stále není vidět. Nakonec se přeci jen dostáváme na západní hřeben, po kterém je to už jen kousek k vrcholu.

Vrchol. Třičtvrtě na dvě. Jsem pěkně zmordovaný, ale nadšený. Rozhled je velkolepý. Jižním směrem za oběma vrcholy Tribulaunu, které jsme obdivovali celou cestu, se zubatí Dolomity. Na východě poznávám Olperer, jihozápadním směrem zase stubaiský nej – Zuckerhütl a ještě dále Wildspitzi. Na severu se pode mnou rozkládá Innsbruck.

Postupně doráží Lucka, kterou za její dnešní výkon musím obdivovat, a Kamil, který se statečně popral s bořícím se sněhem.

Přímo uprostřed tohoto krásného hřebínku je sedélko, které jsme zdolávali cestou na chatu a zpět.

Nyní nás čeká velmi náročný sjezd. Sníh s krustou je nepříjemný, i když už v něm trochu jezdit dokážeme. Navíc sklon svahu v jednom místě nás docela vystraší. Musíme dávat bacha.

Luci při sjezdu.

Pod žlabem už je jízda méně adrenalinová, ale neméně náročná. Sníh se střídá podle toho, jak byl vystaven slunci, někde krusta, někde prašánek. Postupně se učíme vyhledávat ten prašan.

Nejhorší sjezd nás však čeká v dolní pasáži, tím řídkým lesem. Sjízdný jen na krátkých lyžích a převážně šoupáním bokem. Kamil se svými lyžemi vůbec nemá šanci a jde raději pěšky.

Po cestě údolím už je to sranda, sjíždíme až k autu. Máme to akorát, už je pět hodin.

U auta k nám přichází chlapík z Gasthofu a dává se do řeči. Trochu nám vynadá, že jsme neřekli, že budeme nahoře spát, měl starost. Překvapuje ho, že jsme šli ten traverz k chatě. A ještě víc ho šokuje, že teď jedeme zpět do Plzně.

Co se dá dělat, zítra musíme do rachoty. Takže domů, po přeplněných dálnicích, po desáté jsme v Plzni.

Užitečné odkazy:

http://www.alpintouren.at - skialpové i jiné túry (německy)
http://www.snow-forecast.com - předpověď počasí (anglicky)
http://www.lawine.at - informace o lavinovém nebezpečí, počasí v Rakousku (německy)
http://www.alpenverein.at/ - rakouský Alpenverein, info o chatách atd. (německy)