Hochalmspitze (3360 m) – pokus o Gussenbauerrinne

únor 2009

V podobném složení jako na Rofan, vydáváme se poslední únorový pátek znovu na skialp do Alp. Vybíráme oblast východně od Glockneru, kde je na rozdíl od zbytku Rakouska relativně únosná lavinovka (2/3, resp. 3). Johnovo autem, míříme večer z Plzně do Českých Budějovic, kde by chtěl žít každý (tedy kromě mě) a kde žije Davidos, další účastník výletu.

Cesta není bez problémů. Nejprve uvízneme v koloně na výpadovce hned za Plzní. Po chvíli čekání zjišťujeme, že cestu blokuje jeřáb, vyprošťující kamion. Taková operace asi nebude jen tak hotová, a tak to otáčíme a objíždíme přes Plzenec. Trochu nás přitom pobaví, že dle zelené vlny objízdná trasa neexistuje. Mně také přijde divné, že se takovou situaci nepokoušejí usnadnit policisté. Asi špatná země...

V Rakousku si policistů užijeme víc než dost. Nejprve za hranicemi, víceméně obvyklá prohlídka jako důsledek Schengenu, a pak ještě v noci na dálnici mezi Linzem a Salzburgem. To už je zajímavější. Civilní auto nás odvádí na odpočívadlo, kde nás obklopí asi dvacet policistů, mezi kterými je i pár hezkých mladých policistek. Opět dlouze kontrolují doklady, prohlížejí kufr, i lyže chtějí vidět (Češi se skialpama?) a dokonce dávají Johnovi dýchnout. Ten se samozřejmě alkoholu ani nedotkl, ale několik spořádaných RedBullů se na přístroji projeví jako drobné (neprokazatelné) množství alkoholu. Policista si přesto neodpustí vtipnou otázku, zda pil pivo, víno nebo vodku. K našemu pobavení nás po celou dobu hlídá několik policistek, svítí nám baterkou na palubní desku a kontrolují každý pohyb. Nicméně nic nám nenajdou, a tak nás zase pouští.

Docela nás to zdrželo. Uháníme dál po dálnici přes Salzburg směr Villach. Mýtné před Tauern-tunelem je cca 10 €. Pak už sjíždíme na Gmünd a pokračujeme přes Maltu k údolí Gössbachu. Nějakých 600 km za cca 7 hodin.

Podél potoka Gössbach vede vzhůru cesta pokrytá souvislou vrstvou ledu. Ani s řetězy se nám nedaří to vyjet. Raději to necháváme na ráno a jdeme spát do závěje (je půl čtvrté).

Ráno máme více štěstí. Daří se nám vyjet úvodní strmý úsek a následně se dostáváme autem přes množství sněhu a ledu až asi do půlky údolí, kde cesta překračuje potok (cca 1130 m/m). Dál musíme (můžeme) na lyžích.

Počasí máme slunečné až moc. Množství ledopádů v údolí vypadá na spadnutí a některé se už s velkým hlukem sesouvají. Navíc cesta k přehradě Gösskarspeicher (1700 m) křižuje každou chvíli nějaké laviniště, takže dáváme bacha. Orientaci nám usnadňují staré stopy, jinak jsme tu ale zcela sami...

Kouzelná cesta k přehradě Gösskarspeicher.

Sníh se lepí na pásy až hrůza. Když už mě to opravdu dost štve, zkouším pás na jedné lyži přemáznout tekutým sjezdovým voskem. Obavy, že si tím pás znehodnotím, se nenaplňují. Naopak vítězoslavně docházím ostatní a ukazuji jednu lyži čistou a jednu s 20 kg nalepeného sněhu. Rázem jde vosk na dračku...

Pod přehradou. Pozor na boule.

Od přehrady křižujeme vzhůru svahem k chatě Giessener (2200 m). Slunce praží, laviny hrozí, a tak se raději navazujeme na špagát, aby kdyby... Pípáky jsou samozřejmě samozřejmostí.

S bágly plnými železa (mačky, 2 cepíny, lano, sedák, karabiny, smyčky, ledovcové šrouby) cesta ubíhá opravdu velmi zvolna. K chatě tak přicházíme až před pátou. Winterraum stojí samostatně hned nad chatou. Od auta nám to sem trvalo (kochacím tempem) skoro šest hodin.

Večerní pohled na Hochalmspitze přímo od chaty.

Winterraum je otevřený, s kamínkama, které nás pěkně vyudí, než se nám podaří je rozhořet, a cca 12 místy. Pro člena AV 6 €.

Ráno vstáváme v půl šesté, po půl sedmé vyrážíme. Stoupáme po utuhnutém sněhu vzhůru ve směru na Steinerne Mandln. Brzy se dělá teplo a prošlapávání stopy se stává obtížnější a obtížnější.

Ráno kousek nad chatou. Winkelscharte je více vlevo (pod nasvětleným pásem skal).

Možná zbytečně stoupáme příliš k St. Mandln (nad námi).

Stáčíme se doleva k Lassacher Winkelscharte (2856 m), kam dorážíme okolo deváté. Otvírá se nám parádní výhled na západ, na Glockner a spol. A taky na sešup z Winkelscharte dolů, který nás čeká. Doktor spekuluje, zda to budeme schopni vylézt zase zpět nahoru, kdyby z nějakého důvodu neklapla Gussenbauerrinne. Prozíravé...

Výhled z Winkelscharte na Gr. Glockner.

To je žlab v celé své kráse.

Zde se rozdělujeme na lyžaře a horolezce. Já jako lyžař sundavám pásy, upínám boty a odhodlaně se vrhám dolů prudkým žlabem (cca 40°?). Povrch je tvrdý, ufoukaný a zvrásněný větrem. Něco tak prudkého jsem zatím mockrát nejel (pokud vůbec) a rozhodně ne na takovém povrchu. No nějak to jde, tak se pro sjezd odhodlávají i Lucka a Doktor. Davidos s Johnem naopak upínají mačky, berou cepíny a jdou to pěšky.

Lyžaři.

Horolezci.

Jak si tak skáču oblouky, najednou se mi to nějak sekne, mrcha na zádech mě převáží, a už letím po zádech hlavou dolů. Kupodivu se mi duchapřítomně daří se přetočit, vrazit pod sebe lyže (díky bohu nevypnuly) a přejít opět do jízdy a zastavit. Zdá se, že jsem celý (až dole zjišťuju, že jsem rozkřápl pípák), nicméně mě to trochu rozklepalo. Zbytek už sjíždím v pohodě, ostatní taky, a tak můžeme dole zase nasadit pásy a začít stoupat.

Boříme se těžkým prašanem, stoupáme, dřeme. V půl dvanácté jsme pod severozápadními žlábky Gussenbauerrinne (280 Hm, 55°) ve výšce cca 3100 m. Je tu asi o 2 metry více sněhu, než bychom potřebovali. Se sněhem jsme počítali, ale nečekali jsme takové množství prašanu. Když sundám lyže, zapadnu po pás (!). Chvíli se zkoušíme v tom nějak hrabat, ale vůbec se nám to nedaří. Po velkém úsilí jsem schopen se pohnout o pět metrů. Kousek výše to vypadá, že už by to nebylo tak strašné. Ale už nemáme čas. Dnes to neklapne.

Blížíme se ke žlábkům Gussenbauerrinne.

Vzdáváme pokusy a chystáme se na sjezd.

Shodou okolností ve stejnou dobu a ve stejné výšce na vrcholu 23 km vzdáleného Scharecku zamíří můj kamarád Štefan objektiv svého fotoaparátu přímo na nás. To že nás fotí v té chvíli vůbec netuší. Zde je jeho fotka se zákresem našeho sjezdu. Někde tam jsme... Vtipné je, že Štefan bydlí v Trenčíně, takže se vídáme tak 2x do roka a zde jsme o sobě opravdu nevěděli.

Davidos cestou každou chvíli vyprávěl o Heiligenblutu, kde letos pěkně zalyžovali. Nyní taky pohlédne ke Glockneru a povídá, že prý místní říkají, že tolik sněhu už dlouho neměli, že prý už nasněžilo v součtu pět metrů. Hmm...

Tak s chutí dolů. Nejprve těžkým prašanem, níže spíše vlhkým sněhem. Jízda v tom není úplně snadná, ale dá se a užijeme si jí.

Jsme opět pod Winkelscharte, kterou jsme dopoledne sjížděli. Teď musíme nahoru. Lyžaři se škrábou bez maček, někteří i bez cepínu, horolezci v mačkách. Není to úplně zadarmo.

Výstup k Winkelscharte.

Tohle jsme jeli na lyžích dolů? Hmmm...

A pak už jen dlouhý sjezd. Nejprve k chatě, kde dobalujeme zbytek věcí, a pak dolů k přehradě a po cestě k autu. Hluboký mokrý sníh je náročný, nicméně sjezd je to povedený.

U auta jsme okolo páté, v Plzni po jedné v noci. To byl zas jednou super namáhavý výlet.

Užitečné odkazy:

http://www.alpenverein.at - Alpenverein, chata Giessener (německy)
http://www.bergsteigen.at - Bergsteigen, Gussenbauerrinne (německy)
http://www.snow-forecast.com - předpověď počasí (anglicky)
http://www.lawine.at - informace o lavinovém nebezpečí, počasí v Rakousku (německy)
http://www.alpintouren.at - skialpové i jiné túry (německy)