Skitouring Rofan (Achensee), 6. – 8. 2. 2009

Rofanspitze (2259 m)

Seekarlspitze (2261 m)

Hochiss (2299 m)

Tento skitúrový počin napadl Doktora jako náhradní program. Předpověď počasí na víkend totiž nebyla vhodná ani pro plánovaný výstup na Gr. Möseler v Zillertalu (sněžení), ani pro běžky na Šumavě (12°C).

Předpověď počasí pro oblast Achensee sice také nebyla nic moc (sněhové přeháňky), ale alespoň na sobotní dopoledne se rýsovala možnost polojasna, což spolu s celkově nižší výškou pohoří (něco málo přes 2000 m) dávalo jistou šanci pro trochu skialpu. Navíc to není daleko (něco okolo 400 km), časově i finančně to tedy vychází podobně jako vlakem a busem na jižní Šumavu :-).

Doktor kupodivu přesvědčil i Johna, a tak vyrážíme ve čtyřech. Johnovo pohodlným multivanem opouštíme plzeňskou kotlinu v pátek po sedmé večer. Po dálnici míříme na Rozvadov. Provází nás mlha, a tak vtipkujeme, že takhle bude až do neděle. „No to jsem si mohl udělat doma v koupelně, takovýhle počasí,“ reaguje na to John.

Kousek za Mnichovem sjíždíme na silnici směr Achensee a po jedenácté jsme u jezera. Teploměr ukazuje venkovní teplotu 9°C, čemuž nikdo nechceme věřit. Zdá se ale, že teplý jižní fénový vítr dělá zázraky.

Na parkovišti u Maurachu upravujeme auto na spaní a zaléháme.

Vstáváme po sedmé. Je hezky, ale na obzoru se vytahují mraky.

V 8:30 již vyrážíme první lanovkou Rofanseilbahn z Maurachu (970 m) k Erfurter Hütte (1831 m). Kupujeme si jízdenku nahoru a zpět (16,50 €, s AV 15 €), protože dole je prý málo sněhu. Nicméně z lanovky se zdá, že to přece jen půjde sjet na lyžích.

Nahoře po jistém váhání nacházíme směr -

- od výrazného žlabu více doprava k sedélku ve tvaru V, nad kterým je vidět zasněžená špička Rofanspitze, náš první cíl... Nasazujeme pásy a vyrážíme.

Cestou nás zaujme skalnatý Rosskopf (2246 m) s nasvícenou jihovýchodní stěnou.

Přicházíme k sedlu Grubascharte. Za ním je vidět hřeben Rofanspitze, pod kterým se traverzuje k vrcholu.

V půl jedenácté jsme na vrcholu Rofanspitze.

Okolo poletují ptáci (kavče žlutozobé) vznášející se ve větru a úspěšně loudící svačinu. Počasí se stále drží, ale všude okolo jsou mraky, je to až neuvěřitelné.

Sníh je zmrzlý, takže sjezd nic moc.

Zpět v sedle Grubascharte chvíli zvažujeme možnost výstupu na Rosskopf, když se nám tak zalíbil. Nakonec se ale, i kvůli nejistému počasí, držíme plánu - Seekarlspitze.

Rosskopf tedy objíždíme okolo a znovu stoupáme vzhůru, není to daleko. Na vrcholu potkáváme trojici Němců z Mnichova. Skialpinistů se tu pohybuje celkem dost

John pod vrcholem Seekarlspitze, hluboko pod ním Inntal.

Blízká setkání na vrcholu Seekarlspitze.

Při sjezdu se zatahuje a viditelnost se v mlze snižuje na pár desítek metrů. Proto sjíždíme žlabem až skoro k lanovce. Počasí se ale opět umoudřuje, a tak se dnes do třetice vydáváme vzhůru. Tentokrát vpravo okolo Gschöllkopfu, kam jezdí vzdušná okřídlená lanovka. Bez lyží překonáváme skalní výšvih, v čemž nám pomáhá i silný vítr vanoucí nám do zad. Pokračujeme směrem na Hochiss.

Hochiss. Výstup vede kotlem do sedla, pak traverzem doleva pod skalami, strmým svahem vzhůru na hřeben a po něm doprava k vrcholu.

Počasí se zlepšuje, v kotli pod Hochissem je na sluníčku pěkný hic. Johna tlačí boty, a tak nás posílá samotné vpřed. Míříme do sedla vpravo od vrcholu a z něj traverzem doleva pod skalami. Je to docela vzdušný přechod po úzké lávce, kde nepříjemně ujíždějí lyže. Pak ještě strmý výšvih pod vrchol a po hřebenu, pěkně zledovatělém, k vrcholu. Konečně pořádná túra.

Luci v kotli. Výrazný skalní zub je zmíněný Gschöllkopf.

Nepříjemný traverz.

Závěrečný hřeben k vrcholu Hochiss.

Na vrcholu nás vítá masivní kříž a opět ptáci. Berou si od nás jídlo rovnou z ruky nebo ho chytají ve vzduchu. Zvláště John, který nakonec doráží chvíli po nás, se s nimi zkamarádí.

Hochiss (2299 m).

Z vrcholu sjíždíme směrem na Streichkopf, jen John se vrací výstupovou trasou, protože si tam nechal lyže.

Cestou překonáváme travnatý svah a strmý žlab a sjíždíme nejprve ještě namrzlým a posléze již měkčím sněhem směrem zpět k lanovce. Vjíždíme do úzké romantické skalní soutěsky Lange Gasse, která nás dovádí kousek od sjezdovky.

Sjezd z Hochissu, nad námi zmíněné travnaté svahy a strmý žlab.

Pohled zpět na Hochiss. Zcela vlevo dole soutěska.

S Johnem se scházíme na verandě hospody u konečné lanovky, kde při pivku sledujeme západ slunce. Paráda.

Paráda, nekecám.

Již za šera se vydáváme na dlouhý sjezd do údolí, který je velmi povedený. Jen v závěru je trochu málo sněhu.

K autu dorážíme asi až v půl sedmé. Přesunujeme se za Achenkirch na zastrčené parkoviště, kde vaříme, jíme, spíme.

Ráno vydatně sněží a viditelnost je mizerná. Míříme proto na sjezdovky v Achenkirchu a vyšlápneme si alespoň po sjezdovce na vrchol. Z 910 m do 1800 m, to je solidní. Stále sněží, fouká, připadlo už dobrých 20 cm.

Sjíždíme k autu a jedeme domů. Bylo to fajn.

Užitečné odkazy:

http://www.alpintouren.at - skialpové i jiné túry (německy)
http://www.snow-forecast.com - předpověď počasí (anglicky)
http://www.lawine.at - informace o lavinovém nebezpečí, počasí v Rakousku (německy)