Skialp Saas Fee: Strahlhorn (4190 m) & Allalinhorn (4027 m) z chaty Britannia

druhá půlka června 2012

Saas Fee, Švýcarsko

V mapě je vyznačena výstupová/sestupová trasa, zeleně v sobotu na chatu Britanniahütte, modře v neděli na vrchol Strahlhorn (4190 m) a oranžově v pondělí na vrchol Allalinhorn (4027 m). Žlutě úterní sjezd zpět dolů k autu.

Tak se konečně udělalo hezky. Nejen v Čechách, kde teploty vystoupily nad 30°C, ale hlavně ve Švýcarsku, v oblasti Zermattu, kde nahoře přestalo sněžit. Koncem týdne se dle reportu uklidňuje i lavinovka, a tak na (prodloužený) víkend vyrážíme na skialpy. Konečně tak naplňujeme letité pořekadlo, že tajný tip je červen.

Zermatt jsme plánovali již déle. Původně jsme chtěli přes Täschhütte na Alphubel (4 208 m), ale v této pokročilé roční době máme strach z nedostatku sněhu (jihozápadní svahy), a tak měníme plán na Saas Fee a chatu Britannia, tedy ze severu až severovýchodu. Z této strany jsou k dispozici rozsáhlé ledovce. Lyžařské středisko Saas Fee a chata Britannia mají právě pauzu mezi zimní a letní sezónou. Neměl by tak hrozit (zde jinak obvyklý) nával lyžařů a skialpinistů.

S Luci a Doktorem vyrážíme v pátek večer z Plzně. Přes Rozvadov, Nürnberg, Heilbronn, Stuttgart. Ještě někde v Německu pak spíme na odpočívadle u dálnice. Cesta je dlouhá (přes 800 km), ale ve Švýcarsku velmi vyhlídková. Přes Zürich, Andermatt, Furkapass, Brig, Visp a konečně nahoru do Saas Fee. Tam dorážíme po poledni. Před vsí je velkokapacitní parkoviště za 13,5 CHF na den. Dále smí jen elektromobily, cyklisté apod.

Na parkovišti připevňujeme lyže i s přeskáči na batohy a pěšky vyrážíme. Informace, že lanovky nejezdí, se ukazuje jako mylná. Pro turisty je většina hlavních lanovek v provozu, a tak se necháváme za 36 CHF (zpáteční) vyvézt na Felskinn do 3000 m.

Felskinn při pohledu z lanovky. Zde se ocitáme v království sněhu a ledu. Můžeme tak vyměnit tenisky za přeskáče a pohodlně pokračovat na lyžích.

K chatě Britannia (3030 m) to není daleko (jsme tam za 40 min.), a navíc skoro po rovině. Jediným problémem tak je lavinózně vyhlížející traverz před chatou.

Jak později zjišťuju, nejen vyhlížející. V této lavince (na fotce vpravo od chaty) totiž další den nacházím zánovní skialpovou lyži. Lavina patrně nebude starší, než týden. Ani po prosondování nic jiného nenajdeme, lyži necháváme na chatě. Dle našich zkušeností jsou svahy pod chatami nejhorší, člověk se tady často pohybuje v tu nejhorší možnou dobu, takže bacha!

Na chatě je otevřený winterraum pro 12 lidí. K dispozici jsou kvalitní kamna, chybí záchod. Užíváme si hezké odpoledne a spolu s ostatními několika Švýcary připravujeme dřevo. Kvečeru bohužel doráží skupina osmi (!) Italů. To jsou nápady, vydat se na winterraum pro 12 lidí v takto velké skupině. Spolu s dalšími třemi Švýcary, kteří se vrací z kopce v 8 večer (!), nás je celkem 20. Vychází tak na dvě postele tři lidé, plus někdo musí na stůl a na lavice. Nakonec se ale nespí špatně.

Strahlhorn (4190 m)

Ranní pohled na náš dnešní cíl, Strahlhorn, se skupinou kozorohů v popředí. Kozorozi se tady shromažďují u svého oblíbeného kamene každý den.

Většina osazenstva (Italové a dvě dvojice Švýcarů) vstává ve tři. My, spolu s dalšími dvěma borci, v půl páté. Dost dlouho se balíme, kocháme kozorohy apod., takže vycházíme až v šest hodin, půl hodiny po naší dvojici. Díky tomu, že úvod sjíždíme bez pásů, je však vpodstatě hned doháníme a v následném stoupání rychle předcházíme.

Cesta vede po ledovci Allalingletscher. Nevážeme se, ledovec se zdá poměrně kompaktní, trhliny kontroluju na GPS, navíc sníh je umrznutý a my se držíme pěších stop, vyšlapaných asi včera odpoledne (!). Postupujeme rychle, pod sedlem skoro dostihneme další dvojici Švýcarů před námi. Naopak nás dochází 4 rychlíci, kteří asi přijeli lanovkou.

V sedle Adlerpass (3789 m) jsme v 9 hodin. Ze sedla se nám otevírá parádní výhled na staré známé kopce jako Matterhorn, Liskamm, Monte Rosa. Většina lidí ani nechodí až do sedla, ale stoupá k hřebenu svahem více vlevo. Ze sedla je to po hřebenu trochu prudší, ale jde to vcelku bez problémů na lyžích.

Náš postup se vlivem nadmořské výšky zpomaluje. Ale je čím se kochat. Tady jsem zachytil Matterhorn a v pozadí Mont Blanc spolu s prolétávajícím vrtulníkem Air Zermatt. Žádná fotomontáž!

Na vrcholu jsme v 10:45, tedy za 5 hodin. Výstup byl technicky snadný, vyloženě skialpový, bez použití maček či cepínů, na lyžích až na vrcholový hřeben a po něm pár kroků pěšky.

Sjezd je super, sníh parádní, klasické jarní podmínky.

Sjíždíme dlouze až k tomuto pěknému kameni uprostřed ledovce, cca 3200 m. n. m. Vylézt na něj v přeskáčích není úplně zadarmo. Já dávám severní hranu, Doktor pak prostupuje východní stěnou. O hodinu později pokračujeme sjezdem a závěrečným výstupem k chatě, kde jsme ve 13:30.

Odpoledne trávíme odpočinkem, přípravou dřeva a úklidem bordelu po ostatních (nechali tady odpadky, neumyté nádobí, poházené deky, přestavěné lavice). Jsme tady sami, Italové prochází (byli na Rimpfischhornu) až někdy v půl čtvrté a pokračují na Felskinn. Večer si ještě vyběhnu na kopeček nad chatou - Klein Allalin (3070 m), odkud je hezký výhled na přehradu (Stausee Mattmark). Všichni jsme hodně znavení, mě bolí celé tělo (klasické výškové příznaky), tak večer dávám Brufen.

Allalinhorn (4027 m)

Ráno se na některých kopcích okolo povalují mraky. Předpověď je trochu nejistá, optimistická verze mluví dopoledne o polojasnu, odpoledne zataženu. Zavrhujeme proto dosti náročný Alphubel (kde se hlavně odpoledne obáváme trhlin), a směřujeme raději na dostupnější Allalinhorn. Z chaty vyrážíme v půl šesté traverzem na Felskinn. Z Felskinnu procházíme tunelem (kde se nastupuje na metro vozící lyžaře nahoru na Mittel Allalin), slyžujeme až do 2880 m a začínáme stoupat lyžařským střediskem po urolbovaných cestách.

Počasí se lepší, mrak mizí i z Allalinhornu. Přesto ale zbytečně neotálíme, dlouho to dnes nevydrží. Středisko se teď upravuje na letní sezonu, všude jsou bagry a rolby a různě přehrabují sníh. Moc v tom smysl nevidíme, ale asi vědí co dělají.

Výstup nahoru ze střediska po ledovci není úplně sranda. Je tam pár trhlin a absolvujeme i dost prudké traverzy a podcházení séraků. Celkově nás překvapuje divoký a impozantní vzhled místních ledovců. Slunce pálí a občas to ze skal okolo padá, tak jsme trochu nervozní. Od lanovky (Mittel Allalin) vychází vůdci s klienty, kteří sem chodí na výlet jako na jednu z nejlehčích čtyřtisícovek.

Ze sedla (Feejoch, 3826 m) je zase pěkný výhled, jen kopce jsou více v mracích. Zde zprava já, Rimpfischhorn a Strahlhorn.

Nahoře už se pod tíhou únavy a výšky zase plazíme. Závěrečný hřebínek je opět úzký, bez lyží. Docházíme spolu s nejrychlejší dvojicí pěšáků před jedenáctou.

Sjezd je opět docela pěkný, místy je však sníh už hodně měkký. Dolů jedeme přímější cestou, kudy i šlapou ostatní z lanovky, a jedeme okolo turistů (fotí si nás) přímo do hospody u lanovky (Mittelallalin, 3460 m). Za 20 minut z vrcholu na pivku, to je hodně fajn. Už jsme měli absťák. Chutná i za těch 7 CHF. Doktor si dává i polévku, nějak ho to dnes zmohlo. Až ve 13 hod. pokračujeme na lyžích dále dolů. Doktor s Luckou jdou na Felskinn jako ráno, tunelem, já sjíždím trochu níže a beru to sjezdovkou přímo do sedla Egginerjoch, kde na ně čekám. Ve tři jsme na chatě. Večer přichází očekávaná bouřka a i v této výšce prší.

Ráno je hezky. Zvolna balíme, uklízíme a vyrážíme domů. Sjíždíme lanovkou do léta dole a přes městečko se dotrmácíme k autu, ve kterém trávíme celý zbytek dne. Cesta domů je ještě horší než sem, ve Švýcarsku trochu bloudíme (Doktor se taky nezapomene vykoupat v jezeře) a v Německu chytneme dvě pořádné "Stau". Doma jsme až v půl desáté večer.

Užitečné odkazy:

http://www.slf.ch/lawineninfo/index_DE - lavinovka
http://www.britannia.ch/ - chata Britannia (homepage)
http://www.yr.no/ - předpověď počasí (norský model)
http://www.snow-forecast.com - předpověď počasí Zermatt ze snow-forecast
http://www.saas-fee.ch/ - Saas Fee - lanovky, webkamery atd. atd.
http://www.gps-tracks.com/ - turistická mapa s vyznačenou trasou