Skialp Hintere Ölgrubenspitze (3296 m) & Petersenspitze (3472 m)

Taschachhaus (2434 m)

Rakousko / Tirol / Ötztaler Alpen / Pitztal

duben 2018

Moje Google mapa s vyznačením trasy + GPX, KML

Turistická mapa Kompass této oblasti (ecmaps.de)

Opět po roce jsme vyrazili s Doktorem a Kamilem na pořádný skialpový výlet. Načasování vyšlo na konec dubna a ideální jarní skialpové podmínky, azuro, ráno tvrdo, odpoledne máslo. Nakonec jsme i díky příhodné lavinovce (dopoledne 1, odpoledne 2) zvolili oblast Pitztalu s přespáním na luxusním Winterraumu chaty Taschachhaus (2434 m) s plánem vystoupit na "něco kolem".

Díky Lucky práci jsme mohli z Plzně vyrazit až v pátek po páté odpoledne. Cesta přes Mnichov a Garmisch nám díky bloudění trvala nějak déle než jsme čekali, na parkoviště (P4) u lanovky Pitztalgletscher jsme dorazili až asi v půl jedné v noci. Spíme tentokrát všichni v autě, to je výhoda dodávky.

Ráno vstáváme v šest a po půl osmé vyrážíme téměř osamoceně na lyžích po již uzavřené sjezdovce Rifflsee Talabfahrt (i Pitztalgletscher myslím končí tento víkend) vstříc chatě Taschachhaus. Cesta je vyšláplá, jen místy byla stopa přerušena lavinkami. Teď ráno je ale vše zmrzlé. Odpoledne je přístup trochu lavinozní. Cesta docela ubíhá a po 3,5 hodinách pohodového výstupu dorážíme k Winterraumu Taschachhausu (2434 m).

Winterraum je luxusní, nechybí kamna, záchod, asi 27 míst na spaní a hlavně je vybaven zásobami piva, radlera a limonády, láhev za 3€, pecka. Večer tu dokonce svítí světlo. Pro člena AV je cena 12€ za noc. Podle věcí je tak zpola obsazen, jinak jsou zde dva skialpinisté a postupně z různých stran doráží další. Zabíráme si postele, dáváme pivko a obídek a vyrážíme údolím dál směrem na Hintere Ölgrubenspitze. V poledním slunci již sníh změkl, tak se držíme středem širokého údolí a obhlížíme, kam bychom tak mohli jít...

Nakonec nejvstřícněji to vypadá přímo rovně do sedla Wannetjoch (3110 m), kam je vyšláplá krásná ZIKZAK stopa. Výstup tedy dá dost zabrat, některé otáčky jsou už na hraně našich možností, ale vyškrábeme se tam (2,5 hodiny z chaty). V sedle nás dochází skupinka 4 dalších skialpinistů. Za nimi se vydáváme po hřebínku k vrcholu Hintere Ölgrubenspitze (3296 m).

Na dvou místech je potřeba zout lyže a přelézt skalky, ale nic těžkého, jen příjemné zpestření výstupu. Na vrcholu jsme v 16:20, tedy 4 hodiny z chaty. Asi jsme ani nečekali, že dnes dáme vrchol, přeci jen 1700 výškových metrů je sakra dost.

Dolů sjíždíme ve stopách těch čtyř přímo východní stěnou. Lucku to sice táhne do alternativní trasy přes Ölgrubenjoch, ale tam mi připadá málo sněhu a dost slunce. Východní stěna je dost prudká, sníh se mění od tvrdého přes měkký těžký hluboký, je to dost náročné a nic příjemného, všichni se docela vybojíme. Až dole v údolí si to trochu užijeme, ale sníh už je stejně dost rozměklý. Dojíždíme přes laviniště přímo k chatě kolem půl šesté. Chata už je plná, napočítám cca 27 lidí. Do kuchyňky se většinu večera nedá vejít, tak vaříme venku. Dokud je slunce, tak to jde. Voda kape u okapu u hlavní chaty, jen dost fouká. Večer se stahujem dovnitř do tepla a brzy jdeme spát.

Ve dvě už vstávají první skialpinisti, my až v šest. Chatu opouštíme ve čtvrt na osm, ale Kamil se po úvodním sjezdu ještě vrací pro zapomenuté pití. My zatím pomalinku stoupáme vstříc ledovci Sexegertenferner. Pod začátkem prudkého nástupu k ledovci už nás Kamil má. Ten výstup nám dává zabrat, sníh je tvrdý umrzlý a lyže kloužou, nakonec jdeme na botách, Lucka dokonce v mačkách. V létě tudy vede Klettersteig, občas jsou vidět ocelová lana. Na ledovci do sedla Urkundsattel (3060 m) už se stoupá pohodově.

V sedle jsme v 10, tedy po necelých 3 hodinách. Následující úsek ale začínám trpět. Přechod k Taschachjochu je sice pohodový, ale slunce už pálí a já se sotva vleču v závěsu za Luckou. Nějak mi není dobře. Včera vejškovkou trpěl Doktor, tak dnes já? Pod Taschachjochem traverzujeme trochu nepříjemně doleva (Lucce se ty traverzy hodně nelíbí) a stoupáme k Taschachhochjochu. Tady se mi jde trochu lépe a dorážím na vrcholek Taschachhochjoch (3355 m) trochu v předstihu a můžu si naplno užít panorama této zvláštní náhorní ledové planiny.

Následuje krátký sjezd traverzem doprava od hřebenu a výstup zpět na hřeben a po něm k vrcholu Petersenspitze (3484 m). Skupinka skialpinistů právě sjíždí dolů přímo severní stěnou, mají tam i trochu prašanu. Včera jsme na tento sjezd koukali z chaty... Vleču se jako na Mont Blanc, nějak se mi nedostává vzduchu. Vždy pár kroků a odpočnout. Ostatní jsou ještě dále za mnou, tak to nevidí, ale já fakt trpím. Přičítám to výšce, ale asi je to nějaká drobná virozka. Ve 13 hodin se vyplazím po hřebenu na vrchol, zdárně na lyžích, byť to bylo místy na hraně. Kříž tady není, jen oblý sněhový hřeben, vážně mi to trochu připomíná Mont Blanc. Jen jsou vedle ještě dva větší kopce, Brochkogel (3635) a hlavně Wildspitze (3772 m).

Po půl hoďce na vrcholu se vydáváme na sjezd po ledovci Taschachferner. Jede se parádně, proto přehodnocujeme původní plán s návratem přes Mittelbergjoch a sjezdovky Pitztalgletscheru a místo toho pokračujeme po jezdivém Taschachferneru stále dolů. Ledovec je hodně rozježděný, sníh je jarní, máslový, jede se výborně. Až dole to trochu těžkne, ale pořád dobrý. Dole u spodní stanice nákladové lanovky na Taschachhaus si Lucka maže lyže. Údolím dolů k autu se to bude hodit, pěšinka je místy po rovině, využije se soupaž i odbruslování, víceméně to ale stále jede. Přejíždíme spadané lavinky, je jich více než včera ale v měkkém sněhu už je přes laviniště vyjetá stopa. Jen dole u přehrady musíme kousek přenést pěšky a dojíždíme po sjezdovce zase až k parkovišti, kde jsme v půl čtvrté. To bylo fakt super. 14 km sjezd s převýšením 1700 metrů... S chutí si dáme pivko, cestou ještě zmrzku (dole je skoro 30°C) a za pouhých pět hodin jsme zpět v Plzni.

Užitečné odkazy:

http://ecmaps.de/ - Turistická mapa
http://www.taschachhaus.com/ - Taschachhaus (německy)
https://www.pitztal.com/ - lyžařské středisko Pitztalgletscher
https://www.yr.no/ - Počasí (Norové)
https://lawine.tirol.gv.at/ - Lavinovka