Wildspitze na skialpech z Ventu

pondělí, 18. dubna 2005

Wildspitze na skialpech z Ventu

Mapka Mapa

Tento víkend jsme strávili v Ötztalských Alpách v oblasti Wildspitze (3768 m). Jeli jsme opět Lucky autem v klasickém složení - já, Lucka, David. Odjezd byl naplánován na pátek, 18 hodin, ale díky nahromadění problémů Lucce v práci jsme stihli odjet až v 19 hodin (a to jen mojí zásluhou). Davida jsme nabrali u koleje a vyrazili po dálnici směr Rozvadov.

Před Rozvadovem jsme doplnili nádrž a pokračovali přes Regensburg a Mnichov do Innsbrucku, stále po dálnici. Asi 30 km za Innsbruckem se odbočuje do Ötztalu. Bylo už k půlnoci, a přesto zde byl čirý ruch. V Söldenu to v tuto dobu žilo snad ještě více, než přes den. Dojeli jsme až na konec údolí Ventertal, do Ventu (1895 m). Vzdálenost z Plzně 560 km, doba jízdy 6 hodin.

Chvíli jsme tápali, kde zaparkovat, abychom se mohli pohodlně vyspat. Nakonec jsme zajeli dolů k potoku na parkoviště u dolní stanice sedačkové lanovky. Lucka spala v autě, já s Davidem jsme si vyhodili samonafukovačky a spacáky ven a zalehli vedle auta. Ráno nás tam zvědavě okukovali dva skialpinisté, kteří spali v dodávce vedle nás, jinak jsme měli klid. Přes noc dost mrzlo.

Vstávali jsme v půl sedmé. Musím uznat, že přijet v noci a vyspat se na parkovišti je podstatně lepší, než vstávat v noci a přijet ráno autem. Člověk si aspoň trochu odpočine.

Sbalili jsme si, nasnídali se a s tlumiči vášní na zádech se vydali vzhůru podél sedačkové lanovky směrem na Breslauer Hütte.

Dole nebyl sníh, pouze zbytky na sjezdovce, takže jsme šli pěšky po turistické stezce. Až kus nad Ventem jsme nasadili lyže s pásy a stoupali dál po sjezdovce (okolí bylo stále bez sněhu). Povrch byl zmrzlý, takže pásy podkluzovaly a výstup se tak komplikoval. Obloha se poměrně rychle zatáhla a začalo jemně sněžit.

Po sjezdovce jsme vystoupali k horní stanici sedačkové lanovky - Stablein, 2365 m. Od ní je to ještě kousek po sjezdovce a pak po cestě doleva, přes kotvu. Nutno podotknout, že ani lanovka, ani kotva nebyly v provozu, takže jsme byli v našem snažení zcela osamoceni. Až na cestě k Breslauer Hütte jsme potkali skupinku skialpinistů, kteří sjížděli dolů.


Výstup od sjezdovky k Breslauer Hütte (je vidět v pozadí).

Cesta vede od lanovky stále mírně vzhůru jižním svahem do údolí Rofenkar. Zde se nám po pravé straně naskytl pohled na mohutné rozpraskané čelo ledovce Rofenkarferner. Odtud je dobré stoupat šikmo doleva až k nákladní lanovce a podél ní pak k chatě. Dolů se jezdí většinou přímo.

Na chatu Breslauer Hütte (2844 m) jsme z Ventu dorazili za 4 hodiny, udávané jsou 3. My jsme měli samozřejmě těžký náklad a naše tempo bylo dost pohodové. Těch 1000 výškových metrů nám ale dalo pěkně zabrat.

Chata je v tuto roční dobu zavřená (je otevřená od poloviny června do konce září), ale součástí je otevřený Winterraum s minimálně 20 místy na spaní. Zde jsme chtěli přespat.

Ve Winterraumu byli dva němečtí skialpinisté a pilně vyvařovali na kamnech, takže zde bylo krásně teplo. Winterraum je nově zrekonstruovaný a perfektně vybavený, ubytování zde je naprosto komfortní.

Pustili jsme se do našeho jídla, Lucka se nechala pohostit špagetami od našich kolegů. Venku mezitím začalo docela hustě sněžit, a tak jsme byli rádi za pohodlí chaty. Počasí se zatím ubíralo směrem ala předpověď na http://www.snow-forecast.com a musím předeslat, že se jím ubíralo i v neděli. Tím bych chtěl zmíněný server pochválit a zároveň rakouské servery o počasí pohanět, protože ty se spletly.

Když jsme nabrali trochu sil, vydali jsme se na malou aklimatizační túru po okolí chaty. Naši dva němečtí kolegové šli zatím spát (?!). Stále vydatně sněžilo, venku už bylo tak pět čísel nového sněhu.

Stoupali jsme kousek vzhůru po cestě na Wildspitze. Brzy jsme z ní však odbočili doprava a poměrně strmým žlabem vystoupali na hřeben nad chatou a po něm na vrchol (zřejmě Urkundkolm 3134 m). Sjezd zpět dolů byl velmi povedený.


Aklimatizační túra za nepříznivého počasí.

Na chatě zatím přibyl další skialpinista, opět Němec. Vařili jsme, povídali, sledovali neustávající sněžení venku, popíjeli těžce sem dotažené pivo, hráli karty. Prostě pohodový večer. Překvapilo nás, že ve Winterraumu fungovala elektřina, to bylo skoro až na škodu, světlo svíček je přeci jen romantičtější.

Spát se šlo kolem půl desáté. Ještě předtím jsme slavnostně zaplatili za ubytování do kasičky (7 € pro člena Alpenvereinu, v ceně je i dřevo) a zapsali se do knihy.

Nedělní ráno bylo jako ze škatulky. Obloha vymetená, jen na okolních štítech se povalovalo pár mraků. Vstávali jsme v půl sedmé, to už ostatní snídali. Vyráželi jsme až hodinu po nich, chvíli po osmé.

U chaty bylo tak 10 cm nového sněhu, ve vyšších polohách tak 15 cm. Stoupali jsme severozápadním směrem lehce vzhůru do Mitterkaru a po ledovci Mitterkarferner dál dolinou. Mírně vpravo se nám nabízel krásný pohled na náš cíl - Wildspitze. Ledovec Mitterkarferner má tu výhodu, že je pěkně kompaktní, bez trhlin. A navíc jsme šli v prošlápnuté stopě. Takže jsme se nevázali.


Trasa výstupu po ledovci Mitterkarferner s krásným pohledem na náš cíl - Wildspitze.

Na konci kotliny se pokračuje doprava strmým stoupáním na sedlo Mitterkarjoch (3470 m). Vede tam širší žlab vpravo a úzký více vlevo. Na lyžích se dalo vystoupat k jejich dělení. Tam jsme také dohnali naše tři spolunocležníky. Dva se vydali na mačkách a s cepíny tím úzkým žlabem. Ten třetí mačky, stejně jako my, neměl, a tak stoupal po okraji širokého žlabu, kde nebyl led. My jsme se vydali za ním. Šlo to docela dobře.


Závěr doliny a žlaby k sedlu Mitterkarjoch.

Nahoře jsme poznali, že do sedla vede ten úzký žlab, my jsme se vynořili na nevysokém hřebínku nad ledovcem Taschachferner, což ovšem vůbec nebylo na škodu.


Pod hřebínkem nad ledovcem Taschachferner.

Po ledovci stoupal zástup skialpinistů, mířících rovněž na Wildspitze a k našemu překvapení nebyl nikdo z nich navázaný, přestože úvazky i lana měli. Ledovec vypadal v těchto místech kompaktně, rozpraskaný byl níže, ale stejně nevím, kde brali tu důvěru.

Z hřebínku jsme se přesunuli na ledovec a ve stopách ostatních zvolna stoupali dál. Velmi zvolna, jaksi se nám nedostávalo vzduchu. Oproti předchozímu dni se nám dosud šlo daleko lépe, výšková aklimatizace byla znát. Ale čím výše jsme nyní stoupali, tím to začínalo být horší. 3500 m je už, zdá se, poznat.

Počasí se trošku horšilo, občas nás zahalily mraky a jemně sněžilo.

Na lyžích jsme vystoupali až do sedýlka pod vrcholovým hřebenem. Závěrečný hřeben se již chodí bez lyží, podle průvodce jsou zde mačky výhodou, za daných podmínek jsme se však bez nich lehce obešli. Poslední úsek se trochu leze po skále, ale není to nic těžkého.


Závěrečný hřeben k vrcholu.

Na vrcholu se zase udělalo hezky, tak jsme si to užili. Ani jsme moc nepočítali s tím, že bychom se mohli dostat až na vrchol, vždyť toho bylo tolik, co nás mohlo zastavit. Nejisté počasí, nový sníh, bez maček neschůdný terén atd. Ale nakonec se na nás usmálo štěstí. Vrcholu jsme z chaty dosáhli za 5 hodin a to jsme se neflákali. Udávané 3 hodiny jsou trochu podhodnocené.


A vrchol.

Sjezd po ledovci Taschachferner byl díky prašánku velmi příjemný. Zato žlab ze sedla Mitterkarjoch nesplnil naše očekávání. Sněhová krusta na povrchu dovede značně ztížit jízdu. A to jsme jeli tím širším. Ten užší byl zcela nesjízdný a všichni ho scházeli na mačkách.


Sjezd po ledovci Taschachferner k sedlu Mitterkarjoch (uprostřed, směřuje k němu zástup skialpinistů, k širšímu - sjízdnému - žlabu je to kousek více vlevo).

Ani pokračující sjezd po ledovci Mitterkarferner nebyl díky povrchu moc pěkný. Stále to však šlo.

Na chatě (dvě hodiny po výstupu na vrchol) jsme si odpočinuli, sbalili všechny věci, nasadili tlumiče vášní a vydali se na cestu do údolí do Ventu.

Sjezd k potoku Rofenbach byl horší, než jsme si vůbec uměli představit. Sníh, který přes den na sluníčku změkl, byl nyní zmrzlý a tvrdý jako skála. Vlastně se nedá říci, že bychom jeli, spíše jsme se sešoupali dolů. Od potoka už to šlo, vzhledem k malému sklonu svahu.

Po sjezdovce už se zase docela dalo jet, protože sníh zde byl ještě celkem měkký. Bohudík. Všichni už jsme ale byli nesmírně unavení. Však jsme za sebou měli dlouhý a těžký den.

Sjet se dalo téměř do Ventu. Na parkoviště k autu jsme dorazili v půl šesté, do Plzně pak o půlnoci.

Užitečné odkazy:

http://www.alpintouren.at - skialpové túry (německy)
http://www.alpy.net - turistický průvodce po Alpách, informace o počasí, sněhu atd. (česky)
http://www.snow-forecast.com - informace o sněhu a počasí, vřele doporučuji (anglicky)
http://www.lawine.at - informace o lavinovém nebezpečí, počasí v Rakousku (německy)
http://wetter.orf.at - počasí v Rakousku (německy)
http://www.alpenverein.at - Österreichischer Alpenverein - chaty, počasí, laviny (německy)
http://www.alpenverein.de - Deutscher Alpenverein - chaty atd.
http://www.alpskyklub.cz - Alpský klub České Budějovice - průvodce, počasí atd. (česky)