Zuckerhütl (3507 m) na skialpech

listopad 2009

Poslední listopadový víkend vyrážíme s Evou a Kájou na Stubai s cílem podívat se na zdejší nejvyšší vrchol, Zuckerhütl, a taky se trochu rozlyžovat na ledovci.

Odjíždíme tentokrát až v sobotu ráno, dá-li se tak třetí hodině v noci říkat. K lanovkám stubaiského ledovce se tak dostáváme někdy okolo osmé ráno.

Chvíli zápasíme s paní u kasy o jízdenku. Na webu totiž mají jednoduše jednotlivou jízdu jako Wanderer-Karte asi za 21 éček, plus ještě případně skoro 4 éčka za baťoh. Tato jízdenka však paní nic neříká, naopak chce přesně vědět, kam až hodláme vyjet, a podle toho že nám napočítá 3 nebo 4 štreky (Teilstrecken). A jestli chceme i zpět. To je více informací, než já v té chvíli vím.

Dobrá, dejme tomu, že vyjde počasí jak má (přestože je zatím mlha), klapne Winterraum na Hildesheimerhütte a navíc předpokládejme, že jezdí všechny lanovky. Takže stačí tři štreky, abychom dnes vyjeli pod Schaufelspitze. Zítřek se uvidí. Paní ještě upozorňuje, že chata nyní není otevřená a že zítra bude ošklivě a větrno. To ovšem víme. Jízdenka na tři štreky stojí krásných 14,20 €.

Záznam naší trasy na Google Earth. Fialově cesta lanovkou a po sjezdovce, modře trasa k chatě Hildesheimerhütte (vpravo dole u jezera) a následný výstup po ledovci na vrchol Zuckerhütl.

Poslední úsek kabinkové lanovky na Schaufelspitze nejezdí, takže jsme vyjeli sedačkou do sedla Schaufelnieder (3055 m). Alespoň počasí už je jak má být. Chatu vidíme na skále kousek pod sebou. Teď ještě, jak se k ní dostat.

Sjeli jsme do údolí pod chatu a nyní se jedním ze žlabů škrábeme nahoru. Sněhu máme nad kolena.

No, nekecám. „To je mazec.“

Konečně zdoláváme žlab a otevírá se nám pohled na zamrzlé jezero a samotnou chatu Hildesheimer (2900 m).

Přechod přes jezero. V pozadí předvrchol Zuckerhütlu a ledovec, kterým budeme vystupovat.

U chaty nacházíme luxusní Winterraum. Otevřený, se vším všudy, cca 12 míst, i světlo funguje.

Odlehčení sjíždíme od chaty dolů pěkným žlabem a vydáváme se na výstup k ledovci Pfaffenferner.

Všichni pak stoupají po ledovci směrem k Pfaffenjoch (3213 m). Kromě mně...

Já se nechávám tahat od draka. Vítr mi fouká přesně jak potřebuji, takže se i trochu povozím po ledovci. Nádhera!

Trochu jiný pohled na naši výstupovou trasu. Smyčky na spodním ledovci pod sedlem Pfaffenjoch (uprostřed) jsem vytvořil svým kajtováním.

Po překonání sedla (kde nechávám draka) se ocitáme na ledovci Sulzenauferner. Otevírají se nám výhledy na staré známé - Habicht i Olperer.

Lucka kousek nad sedlem.

Bohužel i já musím po svých. Navíc mi v tom mrazu selhávají pásy (už na Blancu jsem zjistil, že musím obnovit lepidlo, ale úplně jsem na to zapomněl...). Naštěstí ledovatý Cukroušek (na fotce vpravo) už není daleko.

K vrcholu se blížíme pěkně oklikou od východu. Fouká...

Večerní výhledy jsou kouzelné. Jen kdyby nebyla taková strašlivá kosa (na teploměru dole na chatě -10°C). Prsty trpí.

Závěrečných sto výškových metrů je docela zábavných. Užijí se mačky i cepín. No, Kája z toho moc radost nemá...

Vrchol při zapadajícím slunci za trochu toho utrpení stojí. Na cestu dolů nám bude svítit měsíc.

Sestup je vždy horší než výstup. A více se při něm mrzne.

Sjezd je ale něco jiného, ten si užíváme. Dole v sedle Pfaffenjoch si jej ještě zpestřuji úprkem za lyží, která se mi z neopatrnosti pokusila upláchnout. A pak už jen při měsíčku dolů a s čelovkami nahoru k chatě. Cestu máme vyšláplou.

Winterraum je útulný. Navíc nám ho vytopili dva Mnichováci. Nicméně v jednom dni z Plzně na Zuckerhütl nám dalo zabrat. Já jsem teda úplně mrtvý.

Naši spolubydlící se trochu divili, když jsme tvrdili, že v neděli se má počasí kazit a foukat silný vítr. Ano, ještě silnější, než v sobotu. Ale ráno nám dává za pravdu. Winterraum úpí pod nápory větru. Tak ošklivo jsme nečekali ani my. Vracíme se k lanovkám. Kupodivu jezdí, ale prý je budou zavírat (kvůli větru), máme si pospíšit. Osamoceně vyjíždíme pod Schaufelspitze, a pak pomalu sjíždíme po sjezdovkách dolů. Nahoře je viditelnost mizerná, ale dole už to jde. Daří se nám sjet až téměř k parkovišti. Jen posledních cca 500 metrů (délkových) musíme pěšo.

Po poledni lanovky opravdu zastavili. To už ale uháníme domů. Byl to zase jednou parádní výlet.

Užitečné odkazy:

http://www.alpintouren.com/ - Alpintouren, výstup na Zuckerhütel přes Hildesheimerhütte (německy)
http://www.dav-huettensuche.de/ - Alpenverein, chata Hildesheimer Hütte (německy)
http://www.stubaier-gletscher.com/ - stránky lyžařského střediska na Stubaiském ledovci (německy)