Král Šumavy 8.9.2007

 

Již potřetí jsme se přihlásili na tento náročný silniční závod. Já se rozhodoval mezi tím jet krátkou (150 km) s ambicemi nebo dlouhou (250 km) bez ambicí. Nakonec zvítězila touha po romantice a vydal jsem se na trasu dlouhou. Lucka zůstala u krátké, která je na ní dlouhá až až.

Počasí si na nás smlslo. Celý týden před závodem to vypadalo bledě, déšť, zima. Na sobotu však předpovídali jen přeháňky a my doufali, že nakonec bude docela slušně.

Ráno je cestou do Klatov ještě ve Švihově sucho. V Klatovech už ale jemně, nicméně vytrvale prší.

Oblékám se do dlouhého, i vestu si beru a je mi celkem teplo, i když se nepohybuju. To se vypeču, obávám se při pohledu na některé závodníky v krátkých rukávech.

Díky rozkopanosti Klatov není start na náměstí, ale u ZŠ na výpadovce na Plánici, navíc je nás na dlouhou trasu jen asi 250, takže se zcela vytrácí ta úžasná atmosféra s tísícovkou lidí v historickém centru. Velká škoda. Krátká a střední trasa totiž tentokrát startují spolu až v 8:30. Takže zatímco já se probíjím startovním polem vpřed ke Štefanovi, Lucka si jde ještě pospat do auta.

Brzy dojíždím Štefana a pokračujeme spolu. Nějak ho zlobí noha, tak už na Chlístově opouštíme balík a jedeme si podle sebe. Dnes nemám chuť se na prvních 100 km zničit tempem balíku, a pak se dotrápit do cíle, jako loni.

V malé skupince pokračujeme až na Špičák, kde sjíždíme další lidi. Déšť už mě přestává bavit. Nejhorší jsou sjezdy. Klouže to, nebrzdí, prd je vidět, hrůza.


Rozcvička před stoupáním na Špičák. Já vpředu, za mnou Štefan.

Dál nás jede víc pohromadě, docela to jede. Prášilské kostky jsou rok od roku horší (to je logické), tentokrát považuji skutečně za zázrak, že jsme je já i mé kolo přežili. V rukách je cítím ještě dlouho. Zbíječka hadr.

V Srní na občerstvovačce se trhá i náš balík. Někteří ambiciozní závodníci totiž i na našich pozicích (okolo 80. místa) spoléhají na vlastní zásobování a mají podél trati servis, občerstvovačky tudíž nepotřebují.

My shltnem rohlík, mezitím nám doplní pití, perník nebo banán do ruky a jedem. Akorát se přiřítilo čelo krátké trasy, tak se s nimi vezeme až k odbočce na Kvildu. Zde začíná stoupání na Zhůří, které považuji za nejnáročnější na Králi.

Pár lidí předjedem, nahoře však zůstáváme osamoceni a jen ve dvou jedeme dalších 50 km. Na Kvildě je kupodivu nejlíp z celé trasy. Už mám pocit, že za mraky spatřím slunce, ale to si dnes zjevně nezasloužíme.

Změna trasy z Kvildy oproti loňsku se velmi povedla. Při vzpomínce na mé loňské tři defekty v okolí Putkova a následný pěší pochod k občerstvovačce (když už nebylo čím bych to spravil), než mě spasil servisní vůz, tak mi běhá mráz po zádech. Nebo je to zimou? Jak jsem stále mokrý, tak mě studí kolena až mě postupně začínají bolet. Měl jsem si vzít přes elasťáky ještě nákolenky. A to nemluvím o rukách, kde velmi postrádám rukavice, a nohách, kde mojí jedinou útěchou je, že je v tretrách zespodu díra, kudy může voda odtékat...

Na Javorník již stoupáme zase v malé skupince. Připadá mi to delší, než loni. Sjezd je asi nejhorší na Králi po opravdu špatné silnici.

Dole už se trasy spojují a začínáme předjíždět množství lidí. Zvláště ve stojce v Šimánově se kumulují a hodně kola tlačí. Projíždíme Sušici a za občerstvovačkou v Dlouhé Vsi, kde se zdržujeme jen velmi krátce, už se za námi tvoří vlak.

Před Kochánovem mi praská drát a dostává se mi do pastorků, což mě chvíli zdržuje. Štefan naštěstí čeká. Kochánov je nesmyslně prudký kopec, kde mám jediný úkol – neslézt z kola. Při převodech 39-23 a 200 km v nohách je to úkol téměř nadlidský, nicméně nakonec se mi to, byť s hekáním, daří. Minulý týden při tréninku, když mě tu proháněl pes ze statku, jsem to jel ale podstatně rychleji.

V Keplech jsou naši, nalákal jsem je fandit, ale moc si se mnou nepokecají, musíme dál. Už je to jen kousek...

Ve sjezdu Štefan vymetá jedinou díru v silnici a o 20 minut později má prázdné kolo. Pouze to dofukuje, to už do cíle vydrží. Čekám, takže mě brzy dojíždí, ale nějak se tím vyšťavil a dál už se jen trápí. Naštěstí jsme skoro v cíli. Jak jinak než za deště protínáme cíl v pořadí 78, 79, což je nakonec docela dobré. Čas jen těsně přes 10 hodin, což je sice o více než hodinu horší, než jsme chtěli, ale v těchto podmínkách pochopitelné. Lucka už na nás čeká, zase jsem jí nedojel. Vypadá, že jí 150 km nezpůsobilo větší potíže.

Po 10 hodinách na kole v téměř permanentním (byť jemném) dešti jsem opravdu znechucen. Kolo změnilo barvu ze žluté na černou, jsem zmrzlý, mokrý a bolí mě všechno. Konečky prstů na rukách mi pravděpodobně omrzly, nohy necítím vůbec. Tohle bylo opravdu nejvíc. Krále už nikdy, dušuju se.

Týden po závodě však už plánuju taktiku na příští rok, tak uvidíme...

Info a výsledky na www.authorkralsumavy.cz