Král Šumavy 2008

 

Po dojetí loňského Krále jsme se dušovali, že už nikdy. Nicméně již po týdnu jsem začínal připouštět, že nějaké příště by přeci jen mohlo být. Později jsem to již začal brát jako samozřejmost a postupně o tom přesvědčil i Štefana. A tak jsme se letos znovu přihlásili. Tentokrát však na dětskou, nejkratší trasu, 150 km.

Loni jsem říkal, buď 250 km bez ambicí, nebo 150 km s ambicemi. Takže letos s ambicemi. Jakými? Dojet tak, abych se za to nemusel stydět. Tedy aby to vypadalo trochu jako závod. O umístění jsem neměl představu, ale směle jsem doufal, že to bude do stovky. Při sedmistech startujících to znamená něco podobného, jako být na průměrném triatlonu na bedně.

Lucka krátce před Králem posoudila svůj dosavadní trénink jako nedostatečný a prohlásila, že nepojede. Ohledně tréninku jsem došel ke stejnému závěru, ale řešení jsem zvolil jiné. Sednul jsem na kolo. Během posledních tří týdnů před závodem jsem najezdil na mé poměry neuvěřitelných 700 km. Z toho dvakrát jsem si zkusil trasu nad 100 km, z toho jednou dokonce celou trasu krátkého Krále. Srpnové podzimní počasí mi navíc přichystalo zimu a vytrvalý déšť, tj. na Krále optimální příprava. Na kratších vzdálenostech jsem cítil formu a na delších zase zcela ztrácel sebevědomí.

Na poslední krátké lehké projížďce den před Králem jsem ze Štefana vytáhnul rozumy z oblasti stravování a domluvili jsme taktiku. Zjednodušeně řečeno, já napálím začátek a budu se držet vpředu co to půjde (jak je mým zvykem), Štefan po pomalejším rozjezdu bude finišovat ke konci (jak je jeho dobrým zvykem). Na posledním kopci – Zámyšli – se tak opět sjedem. Můžu předeslat, že nám to opravdu skoro vyšlo.

Sobota, 13. září 2008. Vše probíhá podle plánu. Odprezentujeme se, já do sebe po vzoru Štefana soukám těstoviny a Lucka jen nevěřícně kouká, co všechno dokážeme takhle brzo ráno spořádat. Počasí vypadá lépe, než loni, ale zima je. Oblékám dlouhý hořejšek, i vestu a nákolenky.

Koně na startu.

Na start jdeme jako VIP, máme vyjeté pozice. Manowar nás správně naladí a jedem. Avšak než se stihneme rozkoukat, pole závodníků je před námi nějaké roztrhané. Vyjeli jsme si jako na procházku, jak jsme byli zvyklí z dlouhé trasy, a najednou koukáme, že jsme snad ztratili čelo hned při výjezdu z náměstí. Šlápnem na to a jsme zpět. Nicméně jsem se hned v úvodu trochu lekl.

Houf cyklistů poskytuje nepříjemná překvapení. Kromě trhané jízdy se jen tak tak vyhýbám chlapíkovi, který se kousek přede mnou položí. Kluk vedle mě už tolik štěstí nemá a jde přes něj.

Kupodivu dojíždím Altyho, který startoval z pozic za námi. Asi jsme opravdu na startu zaspali. To už přichází první kopečky, Chlístov. Chvíli jedem spolu, ale pořád se to před námi nějak trhá, tak se deru dopředu a ztrácím Štefana i Altyho. I přes Altyho uklidňování se to pak někde vpředu opravdu roztrhne a já zůstávám ve skupině za prvním balíkem.

Jede se mi dobře, kopec u Malonic, a pak i do Keplů jedu vpředu. Dbám rad zkušenějších a načínám první tubu. To už začíná oblíbené počasí, jemný déšť. Při sjezdech mám pěkně nahnáno. Prášilské kostky jsou jedno velké utrpení, zase o něco horší, než loni.

Naše skupina se trochu formuje, asi někoho přibíráme, stále předjíždíme plno lidí, zjevně již z dlouhé trasy. Pěkně to ubíhá a libuju si, do jak vyrovnaného pole jsem se zařadil.

Občerstvovačku v Srní pouze zahlédnu periférním viděním a už se řítíme dolů. Já teda opatrně, je mokro a nechci rozšiřovat svůj letos vypěstovaný silniční lišej. Takže pod kopcem mám co dohánět. Až v Rejštejně se dostávám zpět do skupiny.

Tady už je hezky, teplo, snad i sluníčko bude. Dorážím první tubu, úplně jsem zapomněl doplňovat energii. A zase do kopce. Stoupák do Kašperek a dál, furt nahoru. Nejdříve dobrý, ale pak začínám pociťovat hlad. Sjíždíme do Nezdic, je čas vyzkoušet Štefanem doporučenou čokoládovou tyčinku. Vyndat tyčku, dojet balík, otevřít obal, dojet balík, kousnout, dojet balík... Trvá mi to několik kilometrů. Ale pomohla. Směle do Šimánova.

Přestože pořád někoho předjíždím a připadá mi, že to jede, nahoře se ocitám zas kousek za nějakou skupinou, která se bohužel asi zformovala z té mé původní. S pár dalšími lidmi je pak sjíždíme až do Dlouhé Vsi.

Tam očekávám Lucku s Mirem na občerstvovačce, tak zastavuju, hltám pití a rozhlížím se. Nikde nikdo, ženu dál. Mezi auty se dopracovávám ke své skupině (která nestavěla, a tak mi zase pár metrů frnkla). Cítím přicházet krizi, tak dávám gel. Musím vydržet do Hartmanic.

Nakonec to docela zvládám, avšak před Hartmanicemi se to zase nějak trhá a já jsem zase vzadu. A co hůř, začínám cítit náznaky křečí. Moc to tedy nepoženu. Jedeme v pár lidech, celkem volně, ale v Petrovicích to na mě přichází. Křečová víla mě vroucně objímá a nepouští. Sunu se krokem takovým připosr. stylem. Samozřejmě nahoře jsem daleko za ostatními. Dál je to solo projížďka rychlostí výletu s dětmi. Jen mě překvapuje, že mě nikdo nedojíždí. Jedu ten závod sám?

Kupodivu se můj stav zlepšuje, do Hlavňovic už stoupám téměř v tempu. Tam je občerstvovačka a konečně i Lucka a Miro. Žádám o polévku, ale není připravená, tak musím chvíli čekat. Polévka i odpočinek mi prospívají, na stoupání do Zámyšle se cítím dobře.

Na polévce.

Náladu mi za chvíli kazí Lucka, která mi z auta hlásí, že Štefan je 300 metrů (40 vteřin) za mnou v docela početné skupině a nestavěl. Tak přeci nám ta taktika vyjde?

Jedu dál, jak nejlépe to umím a smiřuju se s tím, že se k nim ve sjezdu připojím. Zámyšl mi dává co proto, musím do toho dát veškeré zbytky sil.

Nahoře to rozjíždím a koukám, že za mnou se to dost roztrhalo a vůbec nepřiblížilo. Sjezd z Keplů mi sedí, ženu to náramně. Pak do Velhartic, díky křečím zlehka. Stále jsem sám. Znovu rychle dolů a dál klikatou cestou přes Podolí. Dojel mě jeden kluk a za ním se již blíží skupina. V Běšinech nás mají. K mému údivu v ní však Štefan není. Ani jemu se totiž nevyhnula krize.

Už nás skoro mají.

Štefan se fláká s flaškou.

Za tu skupinu jsem rád, na závěrečný dojezd do Klatov je to ideální. Uháníme. Do cíle se dokonce účastním náznaku spurtu, jak jen mi to křeče dovolují. Je z toho 73. místo, půl hodinky za vítězem. S tím a hlavně celkově s mým výkonem jsem spokojený, zvláště s ohledem na můj letošní počet najetých kilometrů. Štefan doráží 3 minuty za mnou na 90. místě. I on je spokojený. Byl to vydařený závod.

Info a výsledky na www.authorkralsumavy.cz